Na skákanej servis mám ještě čas.

Dcera jedné z hlavních Jarun, matka volejbalistů Mirka a Zuzky, sama hlavní nahrávačka ženského áčka, nejzkušenější ze zkušených v týmu :-)

 

Jméno: Renata Odvárková (Brandejsová)
Družstvo: ženy
Post: nahrávačka (s pýchou), účko
Ročník narození: 1972
Výška: 172 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?

Na hřišti jsem vyrůstala. Do volejbalového oddílu jsem začala chodit asi ve druhé třídě (spolu s Alenou, Marcelou, Hanou, Zdenou, Kroulíkama,…). Soustředění v Čenkovicích ještě na Vigoně – zažili jsme hodně legrace, vedla nás Míša se Simonou. Osazenstvo v oddíle se hodně měnilo. V šesté třídě přišly nové holky, které vydržely až do osmnácti. Bylo nás devět po celou dobu, když s naším trénováním skončila Marcelka a Simona (nedivte se mohly z nás zešedivět), tak nás začala trénovat mamča Zdenča. Každoroční soustředění v Čenkovicích (chata Svitava a Vlek) s hřištěm ve Výprachticích (nakupování dole ve vesnici, borůvkové knedlíky, večerní šou, záchvaty smíchu,…).

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?

Mně se vždycky nejvíc líbil post nahrávačky. Protože nahrávačka odehraje v zápase nejvíc balónů a já vždycky (teda skoro vždycky) chci, aby právě ten každý balón letěl na mě, abych ho mohla zpracovat já. Asi je to vidět hlavně v poli…. A možná se mi post nahrávačky líbí proto, že jsem se nikdy nenaučila pořádně smečovat. Nikdo se na to místo nehrnul, to bylo dobře. Ale najednou byly nahrávačky a chyběly ostatní posty, tak jsem přešla na účko. Ale vždycky bych raději nahrávala.

Tvůj největší sportovní úspěch?

Největší můj sportovní úspěch je určitě ten, že jsem vydržela až do teď. A v současné době hraju v soutěži, o které se mi nezdálo ani v nejodvážnějším snu.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Pozitivní „rváč“.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

Myslím, že každá umí dát na hřišti něco skvělého ze sebe, co umí výborně, jen škoda, že to nejde pořád. V současnosti je na hřišti nejlepší Renata. Její technika je nesrovnatelná s ostatními.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?

To je opravdu otázka na tělo. Přiznat se a ještě k tomu na veřejnosti!?!?
Moje největší slabina – herní nedostatek je, že při smeči mám pravou nohu vepředu (jsem pravák). A předností odpovědný přístup.

Co ty a smečovaný servis?
Utopie. Asi tak v patnácti jsme se začínaly učit servis vrchem, tak na skákanej mám ještě čas.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?
Nejlepší cvičení je herní s balónem ve dvojicích, trojicích, čtveřicích,….. intenzivní, ale kolektivní. Při tom si člověk tolik neuvědomuje, že vlastně maká jak mourovatej.
Zrušila bych okamžitě dlouhé běhy.

 

JINÉ

Oblíbená hudba?
Hudbu poslouchám již jen z rádia (nejčastěji v autě). Můžu slyšet Nohavicu, Žalmana, Spirituál Kvintet, Cranberries,

Jaký se ti líbí holky (kluci)?
Holky se mi líbí škaredější než já a kluci modroocí a černovlasí.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?

Nevím, jestli se dá říct, že provozuji, když se k ní dostanu párkrát do roka, ale chodím po horách, jezdím na vodě, běžkuji, dám si pinec a přibližuji se na kole.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?

Vyčerpávající otázky mi nenechaly nic, co bych mohla ještě prozradit. Snad máme psa Enušu, jak někteří víte, dává si nožku přes nožku. Je žravá (skoro jako děti).

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm ráda pohovořila?

Žádné. Děkuji.

 

OTÁZKY JEN PRO TEBE:

Před rokem se z tebe skoro ze dne na den stala hlavní nahrávačka. Jak se ti na tomto postu hraje a jaké bylo začít "znova" nahrávat (po žákovských a dorosteneckých kategoriích) rovnou ve 2. lize?
Ten skok byl veliký. I když jsem v „pravěku“ nahrávala, tak to bylo docela něco jiného než v této soutěži. Z počátku jsem si každý večer před spaním přemítala v duchu jednotlivá postavení a možnosti kombinací, abych si je trošku zafixovala a nezmatkovala v boji. Líbí se mi tento post, ale přišel trošku pozdě. Míra odpovědnosti nahrávačky za výsledek hry je velká. A já cítím vždy odpovědnost za výsledek zápasu.


Jak se ti hraje s chlapama (MVL i turnaje mixy)?
Výborně. Obdivuji, jak hrajou. Je to hra na pohodu. Jsou dobří, pozitivní, prostě prímoví. Když zalovím hluboko v paměti, tak se na turnajích taky najde někdo nevrlej, kdo chce vyhrát za každou cenu, ale vždycky to byl protihráč. Mám štěstí na spoluhráče.



Pro mě je trochu zvláštností (krásnou), že se stále scházíte s holkama, co jste spolu hrály. Jak to funguje?
My jsme v osmnácti odmaturovaly a potom jsme se ze dne na den rozešly. Zažily jsme toho spolu dost (dospívání, první lásky), vlastně velmi důležitou etapu našeho života.
Ze začátku jsme se scházely vždy při narození potomka některé z nás. Braly jsme si mustr jedna od druhé. V současné době další děti neplánujeme, tak se scházíme - důvod si vždycky najdeme. V každém kolektivu musí být tzv. tahoun. U nás je to Dalina (Dali díky). Probereme radosti i strasti života, je to vždy velice příjemné setkání (a nejlepší je vícedenní!!! – pro aktivní matky od rodin složité).



Hrajete celá rodina, jen ten taťka vám nějak stávkuje. Má jiné záliby...
Taťka k volejbalu „přičuchl" jen z dálky a nenadchl ho. Celé roky vedl turistické oddíly (Zelenáče, Tomíky, Skauty). Dnes už turistiku pouze provozuje – hlavně pěší a vodní. Pěší s ním podstupuji společně s dětmi, ale na vodu, na rozdíl od dětí, jedu jen v případě, že je 30°C ve stínu. Pak je to paráda.
Prošli jsme spoustu krásných míst v naší republice (a na Slovensku) a na mnoha jsme ještě nebyli. Krásy naší vlasti jsou dnes neprávem opomíjené.

Bydlíš nedaleko Svitav, v obci Kukle jsi místostarostka. Jaké řešíte v rámci samosprávy problémy a baví tě tato činnost?
Do zastupitelstva jsem vstoupila, abych měla ponětí, co se na obci děje. Na vesnicích je poskromnu lidí, kteří jsou ochotni cokoli dělat. Je to velmi nevděčná činnost a ne moc zajímavá.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Fanoušci volejbalu, jsme moc rádi, že trávíte svůj čas s námi. Jste součástí každého zápasu a i vy máte svůj podíl na našich výhrách. Mě osobně moc těší, že nás chodíte podporovat doma a že někdy jedete i ven. Díky vám.
A děkuji všem, co se pohybují kolem a mají zásluhu na chodu tréninků a zápasů. Volejbalové zázemí máme výborné a vážíme si toho.

Děkujeme paní místostarostce za rozhovor. Příště nakoukneme do rozjeté mašinky mužů se Štěpánem Ryšánkem.

Pavlína

 

Společné úsilí na bloku - Renata Odvárková a Oli Pachovská.

 

Renča - č. 14.

 

© 2007-21 Volejbalový oddíl TJ Svitavy & Luboš Branda

powered by Drupal - template FlorAll