Výprachtice - úterý - 5. den

Jak říkal děda Komárek: "Chčijé, chčijé, chčijé!" V noci pořádně, dopoledne lehce, zato celé odpoledne, až dosud, to padají z nebe provazce vody. Na snídani byly koblížky, kdo nechtěl, měl rohlíky.
Kvůli mrholení jsme dopolední program trochu upravili - měřili jsme hod tenisákem, berušky cvičily se švihadlem, tancovaly. Upřímně, výkony v hodu nebyly nijak oslnivé, ale to proto, že pokulhává technika. Asi je to taky proto, že už se nikde na ulici nehrají "vybika", školka s míčem, Polívka se vaří, maso na talíři, ... a další. Na tom musíme honem a hodně zapracovat - aby nebylo pozdě.
V poledne jsme si pochutnali na kuřátku s brambory a mrkvovém salátu, popřáli Zuzce k narozeninám a nařídili jsme odpočinek ve spacákách - docela to vyšlo!
A nastaly manévry při přesunech do tělocvičny a zpět. Nejdřív mladší družstvo, po nich starší. Cedilo až hrůza, po silnici tekly potoky vody. V tělocvičně to ale byla paráda. Míša Frantová velela gymnastice, já se Zdenou základům volejbalu. Po návratu už byla v jídelně roztopená kamna a vše bylo nachystané na velké sušení. Takže berušky honem do teplé sprchy, horký čaj, převléct do suchého, rozvěsit mokré oblečení, vycpat boty novinama. Na večeři byly špagety a výjimečně i výborný zákusek, který "přijel" ze Svitav. Děkujeme! Zpívali jsme Kdo se v ... narodil, ... , sfoukávali svíčky a každá beruška si mohla něco tajného přát. Byl to opravdu náročný den, takže po pohádce bylo hned ticho a klid.

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll