"Anglická kuchyně je opravdu zvláštní, nejlepší je asi černý čaj."

Dnes máme tu čest se smečařkou ženského áčka, toho času na výletě v Anglii. Už v žákyních se ukázala volejbalovému světu, když v testech jednotlivců v rámci celorepublikové soutěže - českého poháru - obsadila celkově 4. místo (hned za Helenou Horkou tenkrát z KP Brno). Kdo ví, jakým směrem by se ubíral její život, kdyby vsadila na volejbal jako svou obživu...stalo se jinak, zvítězilo vzdělání a medicína. Ale i tak můžu s jistotou napsat, že jde o nejlépe útočící svitavskou rodačku současnosti.

 

Jméno:  Hana Pachovská
Družstvo:  ženy A  (snad ještě)
Post:  smeč
Ročník narození: 1979
Výška: 181 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
Do volejbalu mě přihlásila mamka někdy ve 3. - 4. třídě, když se asi nemohla dívat na to, jak se mnou nikdo na sídlišti nechce hrat vybíjenou, protože nepřehodím hřiste. Trénovala nás hlavně Marcela Sezemská a Anička Němečková, pomahaly Marcelka, Simona a další. Začínaly jsme ještě na stare střelnici, bylo nás přes 30 (možná i přes 40) a musím se přiznat, ze zacatku mě to vůbec nebavilo. Nešlo mi skoro nic s míčem, neměla jsem sílu v rukách. Asi jsem zůstala kvůli rodičům a možná i Katce Sezemské, se kterou jsem seděla v lavici ☺)) Ale nějak jsem ty začátky překonala, postupně se zlepšovala, hodně naučila, překousla čas strávený na lavičce. Ve vybíjené jsem to dotáhla až na kapitána a ve volejbale do základní sestavy.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?

Nejoblíbenější je určitě smeč, ale já těch postů zase moc nevyzkoušela. V žačkách a dorostenkách jsem hrávala na bloku, což si teď vůbec neumím představit, jak bych to zvládala.

Tvůj největší sportovní úspěch?

Určitě účast na Mistrovství ČR v žačkách, pak postup a účast ve 2. lize žen.
Mimo volejbal je to asi vyškrábání se na skoro 4-tisicovku ve Švýcarsku a málem bych zapomněla na 3. misto ve střelbě ze vzduchovky na pionýrském táboře v Budislavi ☺

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?

Úplně všichni mají vždycky nějaký svůj podíl na vítězství (nebo někdy taky prohře......). Ale obecně je to asi ten, kdo dokáže svou přirozenou autoritou ostatní povzbudit a vyburcovat k lepšímu výkonu, vzít na sebe odpovědnost.....

Kdo z oddílu (celého - nejen tvoje družstvo) se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

Jejda, to je teď pro mě těžké psát. Celou minulou sezónu jsem herně i divácky bohužel vynechala, za což se omlouvám.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?

Myslím si, že předností je určitě výdrž, že jsem to tenkrát jako malá nevzdala, když jsem viděla, jak jsou ostatní mnohem lepší. A jsem za to opravdu moc ráda. Slabin by se našlo hodně. Kromě těch technických bylo poslední roky težké skloubit volejbal s prací a službama v nemocnici. Nešlo se věnovat oběma úplně naplno a taky se jednoho vzdát, tak jsem flákala učení a místo tréninku jsem prostě někdy šla radši spát, i když jsem věděla, že to není fér k ostatním. Taky by mě mělo být na hřišti asi víc slyšet.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?

Vždycky mě bavila fyzická příprava a nové, zajímavé věci. Nevím, které bych zrušila, ale kdyby tak šlo vynechat rozcvičování před druhým zápasem………..zvlášť po výborných buchtách ve VIP.

JINÉ

Oblíbená hudba?  
Nemám nějaký vyhraněný styl, ale vždycky rádio zesílím, když hrají U2 a Beatles.

Jaký se ti líbí kluci/holky?
Sportovní typ, a když se tak rozhlížím tu po Anglii, tak myslím, že se mi doma už budou líbit úplně všichni.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?

Ráda si jdu zaběhat, lyžování, plavání, turistika, jen teď už toho bohužel stíhám míň a míň.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?

Není toto až tak moc na prozrazení. Svoji rodinu zatím nemám, z volejbalové nepocházím. Ale má nejoblíbenější a taky jediná sestřička (zdravím ☺), se teď v ženách snaží na bloku. Vystudovala jsem v Brně medicínu a 3 roky pracovala na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Litomyšli. Práce mě moc bavila, jen jsem chtěla zkusit poznat něco nového, trochu pocestovat, procvičit angličtinu a taky vylepšit finanční situaci. Nebylo to až tak obtížné a získala jsem místo anesteziologa ve Velké Británii. Odjeli jsme spolu s přítelem a teď pracuju ve Winchesteru na jihu Anglie, což je krásné, zelené, čisté a historické město. Po pár tvrdých měsících se už i občas do práce těším.


OTÁZKY JEN PRO TEBE

Kdy plánuješ návrat?
To je dobrá otázka. Já sama ještě nevím, ale pravděpodobně to ještě další rok zkusíme vydržet. I když smutno je pořádně.

Jaká je obecně úroveň zdravotnictví v Anglii (dej prosím do kontextu s CR a Tureckem a jestli muzeš i s Francií…).
To by bylo asi na dlouho, tak se to budu snažit jen tak shrnout. Vždycky mě bavilo cestovat, a  protože jsem uměla docela dobře anglicky z gymplu, podařilo se mi na medicíně získat nějaká stipendia a strávila měsíc v Turecku na chirurgii, přes měsíc v Barceloně na onkologii, studovala celý poslední ročník ve Francii a teď mám skoro roční zážitky z Anglie. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí, přístrojů, léků, nových metod. A po tom všem jsem opravdu vděčná, že jsem český doktor a taky potencionálně český pacient. I když se to třeba někomu nezdá, tak úroveň našeho zdravotnictví a péčé je stále výborná a hlavně dostupná. Opravdu.

A jak ti chutná fish and chips?
Fish je výborná, jen bez těch chips, prosím…. Anglická kuchyně je opravdu zvláštní, nejlepší je asi černý čaj.

Měla jsi možnost trénovat (i hrát) při svém pobytu ve Francii. Jaká to byla zkušenost, na co se tam při trénincích kladl důraz. Dalo ti to něco?
Zkušenost to byla výborná. Původně jsem chtěla jen trénovat a přes univerzitní družstvo jsem se dostala do klubu Dijon Talant, který byl úrovní asi na přelomu naší I. a II. ligy. Měla jsem stěstí, v půlce sezóny jim otěhotněla smečařka (to mi, Pavli, něco matně připomíná☺), tak mi nabídli registraci. Trénovalo se 3-4x týdně, podle toho, jestli byl v týdnu zápas. Pamatuju si, že jeden trénink byl pouze docela tvrdá fyzická příprava a další byl rozdělený podle postů. Trenérka byla přísná, ale vždycky vymyslela nějaká nová cvičení a kombinace. Někdy to bylo tak komplikovaný, že než jsem ve francouzštině pochopila, co se po mně chce, už byl konec. Myslím si, že jsem se tehdy opravdu zlepšila v poli, na přihrávce a poradili mi, jak s podáním. No a pak jsem si při svém prvním zápase a posledním míci šikovně vymknula koleno, přetrhala v něm, co se dalo, a taky poznala 6 neuvěřitelných hodin na pohotovosti v bolesti, než se na mě někdo vůbec podíval. A to byl bohužel konec mých sportovních zážitků ve Francii ☹

A ten Zvěřina, co s tebou odcestoval a hraje tam za ten Manchester, to je ten s tou babetou na Václaváku?
Pavel byl trošku naštvaný, že ho nakonec do Manchesteru po dlouhém vyjednávání nevzali, ale prý se Christiano bál, že bude lepší, odláká fanoušky a sponzory, tak si to nechtěli komplikovat…. ☺

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Chtěla bych poděkovat za rozhovor, a všem popřát krásné, slunečné léto, vydařenou dovolenou a prázdniny a taky spoustu krásných volejbalových zážitků. A holky bych chtěla poprosit, jestli by něco nešlo udělat s tou 2 na začátku názvu naší soutěže… ☺

Děkujeme za rozhovor, za týden se seznámíme s dalším účastníkem MVL.

Pavlína

 

..prostě krásně z výšky..

..a když je to z rychlé, blok prostě nemá šanci..

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll