Hlinsko-třebovská tragédie

Sice se spožděním, ale přece. Nesmíte se na mě hněvat vážení čtenáři, ale to co se v našem týmu stalo za poslední týdny jsem opravdu dlouho rozdýchával. Člověk by řekl, že smůla přeci jednou odejde a nastanou šťastné chvíle, chvíle vítězství. Takhle to zřejmě chodí pouze v pohádkách. Náš tým se totiž potýká s nějakým prokletím. Stručně a jasně - co zápas to zranění.

V neděli 25.11. jsme se rozjeli do Hlinska. Zápas pro nás nebyl nijak stěžejní a tak jsme všechny raněné (Onďas, Daňas a Burry) nechali odpočívat, abychom je mohli použít do důležitých dvou zápasů proti České Třebové. Proto jsme vzali naše nové naděje, konkrétně: Kvápu, Tereku a Mirďase.

Do tělocvičny jsme vkročili jako první a domácí soupeř asi 10 minut po nás. Rozcvička proběhla podle norem a do zápasu jsme vešli se sportovním nasazením a s chutí. To jsme ještě netušili co se stane. Při posledním balónu prvního setu Pája Simon (jediná opora tohoto zápasu) špatně dopadl na nohu a podvrtnutí bylo na světě. Okamžitě se mu udělal otok jak meloun a bylo po zápasech...

Co se týče výkonu našich hráčů, musím pochválit především mlaďáky. Mirďas parádnicky zahrál na účku a co se týče našich externistů Terky a Kvápi, ti už jen dokazují, že přichází jejich čas. Na smeči nás podpořil i zabiják Macík, který jak jistě víte, hraje do roztrhání těla i přes svoje zraněné rameno.

O týden později (2.12.) jsme se rozjeli do města vláčků. Do České Třebové. Měli jsme Onďase, měli jsme Buba a měli jsme chtíč po vítězství. Sice nám chyběl Daňas, Burry, Kloby a zraněný Pája, ale když se začal Onďas projevovat už při rozcvičování na síti, věděli jsme, že nějaké obavy jsou předčasné. Možná, že se nám tato myšlenka vymstila.

První zápas byl více než vyrovnaný. Podle mého názoru jsou naše družstva úplně stejná. Tvořena z jedno staršího patriota, který tvoří hru, bojovných borců co už nějaký ten zápas hráli a zbytek je dotvořen mlaďáky, kteří si teprve schovávají zkušenosti do svojí volejbalové pokladničky. Po urputném boji se nám nepodařilo uhrát pár balónů v závěru a tie-break jsme prohráli 15:12. V tomto zápase se nám konečně dařilo na síti a to jak v obraně, tak především v útoku. Onďas s Bubem měli své letecké dny a bombili jeden míč za duhým. Na druhou stranu se nám nedařilo na přijmu a práce v poli také značně pokulhávala.

Ovšem chyby z prvního zápasu se nám podařilo odstranit a druhý "mač" směřoval k jasnému vítězství. S výborným příjmem a skvělým útokem jsme mohli být neporazitelní. Bohužel...co se nestalo!?! Na konci třetí sady se Onďas kácí k zemi. (Coache nepříjemně píchlo u srdce.) I přes ortézu si udělal nový otok na již zraněné noze. Nebyl čas na slzičky a protože jsme neměli nikoho jiného na střídání, musel si zraněný Pája sundat jeansy a vlítnout do pole alespoň jako figurka. Set se nám podařilo dohrát do vítězného konce a začal opravdový boj!

I přes všechny taktiky a intriky, které Coach s vypětím sil vpouštěl do hry, se nedalo nic dělat. Tie-break, který byl jedním z nejlepších, které jsme kdy odehráli, skončil 15:17 ačkoli jsme hráli prakticky v pěti lidech.

Chtěl bych všem, kteří se na tomto zápase podíleli udělit velikou pochvalu!! Sice jsme nevyhráli zápas, ale pro mě to vítězství bylo!! Díky chlapci!!

No a co dále? Zítra, tedy v sobotu 8.12. si to rozdáme opět s Českou Třebovou, tentokrát s B týmem. Sestava bude sice okleštěná, protože podlě čerstvých zpráv nebude Daňas(zápal plic), Onďas a Pája (kotník), Macík (rameno), Burry (vazy v koleni). O to víc se budeme o důležité vítězství rvát a rozhodně bude na co koukat!! Přijďte nás tedy podpořit a přinejmenším si udělat pěkný sobotní výlet do haly. Začátek je v 10:00h.

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll