Jaruni nespí

Protože poslední zmínka o Jarunech na tomto webu je již ostudně stará, slíbil jsem svým spoluhráčům, že využijeme vánoční čas (kdy nejsou soutěže) k připomenutí činnosti Jarunů.

Hlavní naší náplní je samozřejmě činnost trenérská, ze současných dvanácti (více či méně aktivních, podle toho, co nám zdraví dovolí) hráčů je 7 trenérů. A nesmím opomenout roli volejbalovo/rodičovskou - pět našich potomků hraje aktivně volejbal (a brzy přibyde Zuzka s Péťou).

Nějaký čas si samozřejmě necháme i na hraní. Pravidelně se zúčastňujeme městské ligy, občas zahrajeme nějaký turnaj (naposledy 2. místo na Antických hrách), v zimě jezdíme na městskou ligu do Poličky a rozhodně si nenecháme 2x do roka ujít turnaj v Březové. A troufám si říct, že ve slavení bodů a vítězství určitě patříme ke špičce amatérského volejbalu nejen ve Svitavách :-).

Vzhledem k tomu, že sestava týmu se během těch zhruba 7 let pozměnila, oslovil jsem členy týmu, se kterými jste doposud neměli možnost se seznámit prostřednictvím čtvrtečních rozhovorů, a jejich "profily" najdete níže.

Roman Kocián
(jméno vás možná hned netrkne, ale přezdívku Čamba znáte určitě)
post: blokař
ročník: 1976
výška: 190
volejbalové začátky: začínal jsem plácat s partičkou v Javorníku, poté jsem se seznámil s Karlem Bohdálkem a ten mě vzal na první trénink Jarunů na Riegrovku... a pak to přišlo - učení postů, přebíhačka a další kulišárny
oblíbené jídlo: grilované koleno
oblíbené pití: pivo
oblíbená hudba: Lucie,ABBA,Kryštof
oblíbená knížka: žádná
oblíbený film: Osudy dobrého vojáka Švejka
kdo ze svitavského volejbalu Tě zaujal: Barča Smělá - na hřišti hraje naplno, tak má vypadat přístup

Káťa Janderová
(pokud zrovna nechodí po horách, tak je tahounkou pozápasových oslav)
post: nejspíš nahrávačka a také motovidlo, které věčně někde překáží
ročník: 1974
výška: bývávala 168 cm, ale s rostoucím věkem to možná již bude míň
volejbalové začátky: i konce byly a jsou, jako úplný laik. Prvně nějaké to pinkání na střední, poté podnikové pinkání a teď s lidičkama stejně postiženýma radostí z volejbalu.
oblíbené jídlo: rizoto
oblíbené pití: pivo
oblíbená hudba, knížka: nevyhraněná
oblíbený film: S tebou mě baví svět

Dalibor Loukota
(slyší na Libora, já mu na hřišti říkám Libi a on mě dědku)
post: smečař
ročník: 1976
výška: 180
volejbalové začátky: začínal jsem před 5-ti lety v Javorníku a s Jarunama hraji třetím rokem
oblíbené jídlo: hlavně maso
oblíbené pití: pivo a dobrá whisky
oblíbená hudba: poslouchám všechno
oblíbený film: Pelíšky, Pupendo
kdo ze svitavského volejbalu Tě nejvíc zaujal: hráčů, kteří mě zaujali, je hodně a nerad bych na někoho zapomněl, ale hodně se mi líbí družstvo starších žákyň (bodejť ne,viď Aničko:-)

Karel Bohdálek
(jednoznačně nejlepší zpěvák současných Jarunů)
post: blokař
ročník: 1970
výška: 186
volejbalové začátky: na ZŠ v Pardubicích a potom jsem se k volejbalu vrátil až v dospělosti tady ve Svitavách
oblíbené jídlo: já jím mimo hub, hermelínu a zapáchajících sýrů vše 
oblíbené pití: Zemanovka (Becherovka ), červené víno a  samozřejmě pívo
oblíbená hudba: Karel Kryl, folk a country
oblíbená knížka: já nečtu vůbec žádné knihy, naposledy snad povinnou četbu ve škole a kdysi hodně Mayovky
oblíbený film: mám rád válečné a historické filmy
kdo ze svitavského volejbalu Tě zaujal: ve svitavském volejbale smekám před staršíma žákama nebo už junioři? (Jestřábi)

Václav Liška
(služebně nejmladší Jarun a pro fanynky - je to opravdu tatínek "toho" Václava Lišky)
post: smečař, ale rád si zaskočím k nahrávce
ročník: 1961
výška: 175 cm
volejbalové začátky: s volejbalem jsem začal v Brně, kde jsme čtyři roky hráli učilištní ligu a nebyli jsme nikdy poslední. Poté následovala dlouhá pauza (asi 20 let). Pak jsem začal chodit do tělocvičny se trochu hejbat a skončilo to u hraní volejbalu. Nejdříve za Antik, pak Radiměř, JK sport a teď tým Jarunů.
oblíbené jídlo: sním všechno mimo rajčat, brokolice a mořských potvor.
oblíbená hudba: Pink Floyd, The Sveet, Kiss, Katapult a Petr Novák
oblíbená  kniha: moc nečtu, ale když tak o historii
oblíbený film: rád se zasměju - Homolkovi nemají chybu
kdo ze svitavského volejbalu Tě zaujal:současný svitavský volejbal moc nesleduji, i když nějaké informace mne neminou. Když mohu, rád se jdu podívat a zafandit. Volejbal je kolektivní hra a osobností je každý hráč v týmu, proto nemá cenu někoho vyzdvihovat, ale chválit všechny (zvláště nás starší).

Zbytek jsem poprosil o info co se změnilo od minulého rozhovoru a zde jsou odpovědi:

Marcelka  Smělá
(první z mých dvou volejbalových matek)
rok narození: 1965
výška: beze změny
post v týmu Jarunů: nehrající člen, fanoušek
Ve zkratce mám uvést co je nového od "mého" čtvrtečního rozhovoru. Bylo to už tak dávno, že jsem ho ani na webu nemohla najít. Nového je především to, že jsem již nehrajícím členem družstva Jaruni. Na svých tehdejších slovech bych však nic neměnila ani dnes a zpovzdálí s radostí sleduji, jak Jaruni stále hrají s touhou vyhrát, jak hrají pro radost ze hry, a že jsou dobrou partou i mimo hřiště. Vždy se těším na společná setkání v době vánočních svátků a na příští rok si dávám předsevzetí, že se s nimi vydám na kole na to výborné hebounké masíčko.

Ivetka Špačková
(taky první z mých dvou volejbalových matek)
Moc si nepamatuju, co jsem psala ve čtvrtečních rozhovorech, tak uvidíš, co si vybereš. Snad se toho moc nezměnilo. Můj post v týmu Jarunů je nahravač náhradník a stále více už jen fanoušek, rok narození je v minulém tisíciletí, naštěstí ve druhé polovině, ale cítím se mladě - 1965, výška je stále menší od 158 do 160 ani nevím na čem záleží, možná na tom, jestli mám podpatky nebo ne:-), volejbalové začátky spadají taky do minulého tisíciletí, kdy jsme se s Myškou v první třídě prihlásily do volejbalu a trénovala nás naše druhá máma Marsela. Oblíbené jídlo je stále smažený sýr, pití - becherovka, plzeň a magnézia jemně perlivá. Hudbu poslouchám jakoukoliv, hlavně u které se dá tančit a miluju Beatles. Když je mi smutno, čtu Saturnina a nejlepší film jsou Tři oříšky pro Popelku. V současnosti se mi nejvíc líbí ve volejbale Baruška Šimková, ta se Luďánkovi obvzlášť povedla.

Jiří Švihel
(známý pod přezdívkou Bonga, kámen, který budu mít na krku nadosmrti)
U mě vše při starém.
Druhý potomek je skutečně smečař, ale už se mi nezdá o dvoumetrové kubánce.

Odpovědi jsou autentické, jak jsem koupil, tak prodávám. Pouze červený text jsem si dovolil doplnit bez autorizace.

Za všechny Jaruny vám přeji hodně zdraví a štěstí v roce 2014.
A ať vám vaše děti dělají radosti a rodiče nedělají starosti.
Mějte se krásně!

David Švihel

 

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll