Jsme tým a jako tým dosahujeme úspěchů

Dnešní rozhovor připravil Michal Palla, tentokrát se svým spoluhráčem z týmu juniorů Lukášem Abrahamem. 

Jak ses dostal k volejbalu a kdo byl tvůj první trenér/trenérka?
K volejbalu jsem se dostal skrze nábor nových žáků ze základních škol. Bylo to myslím ve druhé třídě, hráli jsme vybíjenou a přišel se na nás podívat Máza. Po hodině řekl mně a Michalovi, jestli nechce přijít na trénink a od té doby se volejbalu věnuji, co nejvíce můžu. Prví tréner byl podle mě Máza, ale nevím to stoprocentně. Je to už hodně dávno.

Co hraješ za post a jak jsi s ním spokojený?

Hraju univerzála. Je to post, který mi vyhovuje ze všech nejvíc. Hrál jsem chvilku i smečaře a blokaře, ale s mým příjmem to na smečaře nedotáhnu a ani mi to nevadí. Když se s Nikoušem sejdem, tak to tam stojí za to. Hlavně mě to na účku baví a to je podle mě nejdůležitější.

Co tě na trénincích baví a co bys naopak zrušil?
Tréninky mě baví jako celek, některá část více a jiná zase méně, ale tak to chodí, nemůže se mi přece líbit vše. Nejvíce mě stoprocentně baví smečování, tam se prostě můžu vybít a zkusit spoustu věcí. A když se mi povede to, co chci, tak z toho mám velkou radost. Co mě nebaví a co bych asi zrušil, je blokařská část bez míčů. Podle mě je k užitku pouze při učení bloku, pak už je lepší zkoušet blokovat smeč, protože blok je nejtěžší část hry a měla by se trénovat napodobováním herních situací a né výskoky na síť bez míče.

Tvůj největší sportovní úspěch?
No úspěchů máme celou řadu. Schválně to píšu v množném čísle, protože jsme tým a jako tým dosahujeme úspěchů. Takže můj úspěch není žádný, ale jako tým považuji za největší úspěch postup do druhé ligy a hlavní je, že jsme se v ní udrželi, a když se budeme snažit, tak můžeme být i první.

Čeho si ceníš na svém trenérovi?
Komunikace, protože jako trenér se musí s námi bavit. Kdyby si dělal všechno podle sebe, tak by to vedlo k tomu, že nás tréninky třeba nebudou bavit a hlavně s náma řeší názory, které by nemusel, což je podle mého velice dobře. Dále bych ocenil pomoc, protože kdykoliv se nám zdá, že nám něco nejde, nebo potřebuje s něčím poradit, ať už se to týká tréninků nebo něčeho úplně jiného, snaží se nám vždy poradit co nejlépe.

Nedávno jsi prodělal mononukleózu. Bylo těžké se vrátit do tréninkového tempa?
No těžké to samozřejmě bylo a pořád je. Jelikož je to nemoc, při které klesá výkon sportovce a vyžaduje klid, jak fyzický, tak psychický. Trénovat je pro mě těžké stále, protože tuto nemoc mám stále v sobě a léčí se velmi pomalu, takže je možné, že se nemoci úplně zbavím až třeba za rok, ale to se ještě uvidí.

Jaké další sporty tě baví, popřípadě, jaké máš záliby?
Celkově mě baví ještě hokej a florbal. Chodíval jsem ještě jednou týdně kvůli zvýšení fyzičky si zahrát se známými a kamarády florbal, ale nyní kvůli nemoci nechodím a uvidím, jestli se tam podívám vůbec příští rok. Mezi záliby lze momentálně zařadit i přípravu na maturitu, která mě teďka čeká. Dále by se sem dala zařadit cisco akademie, ze které už jsem za poslední 2 roky získal tři mezinárodně uznávané certifikáty, které se mi budou určitě hodit. Je těžké je získat hlavně kvůli tomu, že testy jsou kompletně v angličtině.

Kdo si myslíš, že je na hřišti nejdůležitější osoba a proč?

Nejdůležitější jsme všichni na hřišti a celá podpora týmu, ať už to jsou hráči na lavičce, nebo fanouškové na tribunách. Volejbal je sport, ve kterém jde i o psychiku. Hru hraje hlavně šest hráčů, pokud to jeden začne schválně kazit stáhne celý tým. Takže nejdůležitější jsme všichni a to třeba ani nemusíme hrát.

Jaký máš pocit z letošní sezony a jak vidíš naděje na postup do extraligy juniorů?
Kvůli nemoci jsem odehrál jen dva zápasy a na jeden jsem se přišel podívat, takže pocity z letošní sezóny jsou takové, že když se budeme snažit, máme šanci i vyhrát. Tím jsem zároveň odpověděl i na druhou část otázky, ano myslím si, že tu šance na postup určitě je.

Hraješ rád v domácím prostředí? A jsi rád, když se na Vás přijde podívat co nejvíce fanoušků?
Doma se hraje vždy nejlépe a je to hlavně kvůli prostředí, na které jsme zvyklí. A navíc máme jednu z nejlepší hal pro volejbal díky vysokému stropu. Jak už jsem zmiňoval v předchozí části, fanoušci jsou důležití a velká podpora není nikdy na škodu.

Tento rok maturuješ, kam se chystáš na vysokou školu?
Spíš kam bych si přál se dostat. Možností je několik, nejvíce by mi asi vyhovovalo FITko na VUT v Brně, ale přihlášky budu dávat i na ČVUT(FIT) v Praze, tak i na Masarikovu Univerzitu v Brně a zase na FITko.

Co posloucháš za hudbu a kdo je tvůj nejoblíbenější zpěvák/zpěvačka nebo skupina?
Hudbu poslouchám tu, která se mi líbí, nemám žádné specifikace, že by se mi líbil např. třeba jen metal. Nejoblíbenější skupina je Simple Plan, ale dále se mi líbí Green Day, Nickelback, Avicii i One Direction.

Chodíš fandit na volejbalové zápasy?
Popravdě musím přiznat, že v poslední době jsem byl jen na některých, ale když mám čas, tak vždy rád přijdu podpořit Svitavský volejbal.

Co bys chtěl vzkázat fanouškům?
Napadá mě jen jedna věc, ať chodí dál fandit volejbalu, protože fanoušky potřebuje každý tým, bez nich je skoro nic.

Děkujeme za rozhovor.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll