KP2 MUŽI | S Českou Třebovou stále neporaženi, v tabulce druzí

Od návratu do KP II. třídy jsme každou sezonu potkávali družstvo, které je složeno výhradně z mladých hráčů, mnohdy ještě juniorského či kadetského věku. S tímto soupeřem si často spravujeme náladu a získáváme plný počet bodů. Plán zněl jasně - v hale Na Střelnici dvakrát 3:0 za šest bodů a doufat, že Mýto klopýtne, abychom šli na první flek.

Po minulém fiasku s Poličkou jsme nechtěli nechat nic náhodě, jenže co čert nechtěl, přišla kolize s termínem extraligy juniorů, což se nelze divit, že pro juniory je prioritou. A tak jsme místo standardní juniorské posily na post smečaře museli sáhnout dokonce mezi kadety a volba padla na Adama Prudila. Úvodní míče zvládáme bez větších obtíží. Kvalitním servisem si držíme soupeře zkrátka a pěstujeme kvalitní náskok. Problém nastává v polovině sady, kdy pouštíme v jednom postavení několik míčů zbytečně na zem a vracíme českotřebovské do utkání. V samotném závěru se ale daří především z kůlu získávat body snadno a s náskokem šesti bodů jdeme do vedení. Do druhého setu jdeme sebevědomě s tím, že pokud si pohlídáme soupeřovo nepříjemné podání, neměla by nastat větší komplikace. Nedodrželi jsme to sice úplně stoprocentně, ale účel světí prostředky. Úspěšně útočíme všemi sledy a soupeř nestíhá dotahovat několikabodové manko. Druhé dějství bereme poměrem 25:18. Poslední sadu už pak soupeř působí mírně odevzdaným dojmem. Nám se daří vše na co sáhneme a můžeme si tak dovolit kombinovat nejrůznějšími signály. Bez větších obtíží pokračujeme v nastaveném trendu a porážíme Českou Třebovou 3:0.

TJ Svitavy B - Sokol Česká Třebová 3:0 (19, 18, 12)

Během přestávky sledujeme utkání 1. ligy kadetek (tedy pokud mě paměť nešálí) a jsme svědky, kdy si jedna z hostích doslova a dopísmene otevře hubu na rozhodčího, jehož výrok se slečně nezdál. Sama pak stojí jako opařená, když vidí červenou kartu a hájí se tím, že přímo červenou dostat nemůže. No, my souhlasili s verdiktem pana sudího i s uděleným trestem. Mládež by se měla umět chovat, zvláště na hřišti. Tuto větu si zapamatujte a vzpomeňte si na ni, až budu popisovat průběh třetího setu, paradox života…

Druhý zápas začíná obdobně jako ten dopolední. Dobrý náskok pár bodů hned z úvodu, jenže tentokrát krize uprostřed setu má podobný dopad jako ta v devětadvacátém na Wall Street. Totální propadák. Jestli ztrácíme třeba 6 bodů za sebou na jednom postavení, tak to ještě zmírňuji. Co naplat, každá série jednou musí skončit. Poprvé za 3 roky ztrácíme set proti České Třebové, poměrem 23:25. Zisk plného počtu bodů už tak může proběhnout za jediné podmínky. Vyhrát zbývající 3 sety. První krok děláme poměrně zodpovědně. Eliminujeme soupeřovo nepříjemné podání a sami neděláme téměř žádné chyby, především na útoku, což je dobrou zprávou. Problém nastává za vyrovnaného stavu na sety v dějství třetím. Opět ta samá situace jako v případě prvního setu. Nejsme schopni otočit z úplně identického postavení. Když už míč přihrajeme, tak jej soupeři jen půjčíme a nejsme sto se bránit. V jednu chvíli už situace byla na hřišti natolik kritická, že můj hněv schytala jedna z lahví na lavičce. Já to říkám už od žáků, že lahve mají být na zemi, pak by se jistě nic nestalo. Flaška Ondrášovky skončila na tribuně, upozornění od rozhodčího přišlo vzápětí a Michalis, který seděl jen kousek od místa úderu jen nevěřícně koukal, neboť si myslel, že jdu po něm. Holt ruply nervy, omlouvám se všem. Asi není potřeba dodávat, že tento set jsme taky nezvládli, dokonce prohráváme o 5 bodů. Infraktové situace se nás držely jako klíště. Celou čtvrtou sadu hrajeme dost nevyrovnaně. V jeden moment máme náskok, v moment druhý soupeř vede o bod či dva. Vše dochází do na bod vyrovnané koncovky. V té hrajeme jednu z nejdelších výměn, kterou jsem kdy zažil. Míč přeletěl síť snad patnáctkrát, ale nakonec skončil v zámezí. Štěstí pro nás, že v zámezí naší poloviny hřiště. Více než umořený set bereme za stavu 27:25 a jdeme do tiebreaku. V něm jakoby hrála úplně jiná družstva než doposud. My tlačíme servisem, soupeř začíná chybovat na útoku a my točíme ve vedení 8:2. Totální válec. Nešlo to takhle rovnou? Asi ne, těžko říct. Do konce zkráceného setu už soupeři povolíme jen další čtyři body, než zazní poslední hvizd utkání. V pátém setu decimujeme soupeře 15:6 a můžeme “slavit” další 2 body do tabulky.

TJ Svitavy B - Sokol Česká Třebová 3:2 (-23, 19, -20, 25, 6)

 

TJ Svitavy B reprezentovali: David Pišín, Michalis Zoikas, Adam Prudil, Jan Kladivo, Šimon Švihel, Adam Tomášek, Lukáš Siekiera, Jiří Johanides.

Je třeba sportovně uznat, že kluci z Třebové se rok co rok zlepšují. Očividně vybraným reprezentantům pomohla léta strávená na hostování v našich dorosteneckých kategoriích. Stále to ale bylo utkání spíše o našich chybách a nepřesnostech. Nemůže se během osmi hraných setů stát, že čtyřikrát vedeme o více než 5 bodů a přesto soupeře vrátíme do hry. Rád bych také smeknul kloboukem před Adamem Prudilem, který se své tuším premiéry v mužské složce nezalekl a naopak v mnohých momentech byl útočníkem číslo 1. Děkujeme za výpomoc.

Po tomto utkání kontrolujeme výsledky dalších zápasů. Polička k našemu údivu obdržela kontumaci na hřišti Letohradu, což nám dává dobré naděje. Bohužel však Mýto se Slatiňanami neztratilo ani bod a svoji první příčku tak potvrdilo na výbornou. Nedá se svítit. O pár dní později je v naší zemi vyhlášena stopka sportovním soutěžím a na poslední duel podzimu proti Spartaku Slatiňany tak do dnešního dne nedošlo. Něco mi říká, že jestli se dočkáme, bude to spíš až na jaře. V tuto chvíli se držíme na druhém místě tabulky krajského přeboru druhé třídy mužů s 20 body, ztrátou 2 bodů na první Vysoké Mýto a náskokem 3 bodů na třetí Slatiňany. Naše #cestazatitulem snad bude ještě pokračovat!

 

Autor Jiří Johanides

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll