Poslouchejte rady trenérů a nebojte se žádného soupeře.

Jeho dobrá nálada je rychle nakažlivá. V hledišti ho nejde přeslechnout. Na tréninku srší elánem a "zapálí" kluky pro hru (jak to snad umí jen Elvis). Když je něco rozbité a pak najednou opravené, je zatím často náš Luděk :-)

Jméno: Luděk Šimek
Družstvo: no to je jasný - JARUNI
Post: s otazníkem, vzhledem ke zranění, ale jinak blokař, nic jiného mi snad nejde, nevím?
Rok narození: 1972
Výška: 190 cm


Jaké byly tvé volejbalové začátky?

Začínal jsem v našem mateřském oddíle TJ Svitavy kolem roku 1982 ? (To ještě za Ivetkou pálil Pavel Špačků a za Marcelkou Luboš Smělý.☺☺☺) Hrál jsem s klukama jako je například Petr Sezemský, Jára Ovad, Marek Meluzín, s jeho bráchou „Cápou“, Martinem Kavalírem, dál kluci Marušovi a Kroulíkovi, Petr Jarůšek, Jirka Šrot, můj bratr Milan a s dalšíma. Trenérkou nám byla už tehdy Marcela Sezemská.
Trenály jsme měli trochu jiné než jakým způsobem se trénuje dnes. Bylo to dané dobou (to nemyslím totalitou), netrénovali jsme nějaké signály a podobné prvky dnešního moderního volejbalu. Trénování signálů přišlo až později, tak trochu s věkem, že?
Nakonec jsem v mém těžkém věku, kterým je snad u každého puberta, začal bohužel koketovat s jiným sportem – s atletikou. A tak s mojí aktivní volejbalovou kariérou byl konec. Nějaké epizodky byly ještě na gymnáziu, několik středoškolských turnajů, to se ani nepočítá.

Volejbalová hráčská současnost v týmu Jaruni je všeobecně známá, jen máš tu a tam nějaké to zranění… Jak to vypadá aktuálně s kolenem, které sis poranil při zápase MVL?
Jak jsi už zmínila, letos jsem si v poslední fázi 2. MVL, těsně před finálovým turnajem, „udělal koleno“. Mám přetržený přední křížový vaz a na přelomu září a října mě čeká plastika tohoto vazu. Což mě bohužel vyřadilo z letošního finále 2. MVL, ale i z dalšího - našeho tak oblíbeného turnaje ve Březové – Járův blok, Mixy atd.
A moje další hráčská kariéra je ve hvězdách. Martina má jasno – konec, ale pro mě je volejbal to takovou malou drogou. Zapracuji na svém zdravotním stavu po plastice vazu společně s Ivetkou, která mi před dvěma roky pomohla rozhýbat pravý kotník (po úrazu na turnaji Šmejdů - Memoriálu p. Randuly), a pak se uvidí!

V letošní sezóně MVL jste mohli s týmem uplatnit právo postupu do 1. MVL, nakonec jste však zůstali ve 2. MVL. Co bylo největším jazýčkem na vahách a jste spokojeni s výsledkem, kterého jste dosáhli?
Přátelé, víte, ten náš volejbal je přece jenom KOLEKTIVNÍ HRA. Což znamená, že ji hraje více spoluhráčů. V našem družstvu se domlouváme všichni, nakonec zvítězil rozum a většina spoluhráčů byla pro setrvání v 2. MVL. Myslím si, že se to nakonec ukázalo, jako rozumná a správná volba. 1. MVL si zahrajeme třeba příště. Nám jde především o potěšení ze hry.
Domnívám se, že výsledky máme v celku stabilní a dobré. To se potvrdilo i letos, kdy jsme opět hráli finále 2. MVL. Jsme schopni sehrát i vyrovnané partie s některými družstvy 1. MVL, se kterými se potkáváme na regionálních turnajích.

A jak to bylo s dovolenou. Nevadily hůlky při kontrole na letišti?

To byly nervy. Ten osudný den (7. června), kdy jsem si naposledy skočil nad sítí, Martina doma večer nejdřív nic nepoznala, ale ráno jsem musel jít s pravdou ven. Donesla mi z půdy berle, abych se mohl doplazit k lékaři. Po sdělení mé diagnózy a nástupu hned druhý den do nemocnice na artroskopický zákrok byl doma skoro oheň na střeše. Cituji Martinu: „O mě ani tak nejde, ale co řekneme holkám, že na žádnou dovolenou nepojedeme. Ty se tak těší …“ Nakonec vše dopadlo dobře. Přesně tak, jak to bývá i v pohádkách. Berle jsem nechal doma, popadnul jsem manželku s dětmi a letěli jsme k moříčku.

Tvůj největší sportovní úspěch?

Ve volejbale účast v KP starších žáků, umístění si už dobře nepamatuji. Se současným družstvem Jaruni je to určitě loňské 1. místo a letošní pěkné 2. místo v 2. MVL.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

V mužské složce je to Jakub Černý, Štěpán Ryšánek, David Pišín a kluci Siekerovi a Švihelovi. V ženské složce je to Renata Jelínková, Katka Bláhová, Kristýna Šimková, Barča Šimková a Míša Urbánková.

V nedávné minulosti jsi pomáhal s trénováním děvčat, společně se Standou Svobodou a Marcelou Sezemskou jste objížděli český pohár i nějaké ty akce mimo republiku. Pokud se podaří kvalifikace, čeká tato zkušenost starší žákyně. Jak na to vzpomínáš a co bys holkám doporučil/poradil?

Mám na tyto turnaje jen ty nejhezčí vzpomínky. Zažili jsme spoustu legrace a hlavně holky poznaly i jiné soupeřky než jen ty z KP, často i kvalitnější. Začátky byly těžké, ale další ročníky v českém poháru už holky nebyly tak vyplašené z velkých turnajů a bylo na nich vidět i herní zlepšení. V tomto věku si myslím, že potřebují všichni sbírat zkušenosti, ty jen hraním KP, kde je často málo kvalitních družstev, nezískají. Rada pro holky? Poslouchejte rady trenérů a nebojte se žádného soupeře. Hrajte srdíčkem!

Pomáháš s trénováním Tygrů Davidovi, jaký vidíš hlavní rozdíl oproti děvčatům?

Hlavní rozdíl je asi v elánu kluků, jsou jednoznačně živější. Přiznávám se, že občas musím zvýšit i hlas na trenálu.

V oddíle se pohybuješ v roli asistenta a ochotného pomocníka už dlouho, můžeš nám prozradit, který z oddílových kolegů trenérů se ti líbí, případně proč?
Zase tak moc mi nelichoť. Role asistenta mi nesedí, spíš se mi líbí ten pomocník. Rád pomůžu všem, když to jde.
A který kolega se mi líbí? Líbíš se mi ty. Proč? Jsi mladá krev. Výhrady nemám v celku k nikomu. Líbí se mi také Jirka Kryštůfek, báječně umí vysvětlit teorii a jeho trpělivost snad nemá konců.

Z čeho máš za ty roky v oddíle největší radost a co je (bylo) pro tebe největším zklamáním?
Radost nám z každého nejen vyhraného zápasu, ale i dobře odehraného. Největším snad zklamáním je pro mě rozpadnutí družstva holek s Vendulou Svobodovou, Luckou Šimkovou, Šárkou Holasovou a ostatních, co spolu hrály. Snad proto, že jsem s nimi toho zažil strašně moc a hrály dobře.

Tvůj buben v hledišti při utkání svitavských družstev je nepřesléchnutelný, za což ti touto cestou děkuji, myslím, za všechny hráče a hráčky. Buben sis pořídil pro tyto účely nebo je pozůstatkem nějaké aktivní hudební činnosti?

Moje hudební činnost je spíš nečinnost. Buben jsem si pořídil za láhev dobré slivovice od bratra Marcelky Smělé výhradně na fandění.

Jaké máš jiné záliby než volejbal?

Další záliby, pokud na ně vyjde čas, jsou jízda na kole, squash, zajedu si občas na ryby a rád chodím na houby.

A nemůžu zapomenout – tvé oblíbené jídlo a pití?

No konečně ses zeptala na něco rozumného. Mám rád každé dobré jídlo a pití! To je na mně vidět už na první pohled. Vítězem je pivo, hlavně to plzeňský. Moje sestřenice dělá v pivovaru v Plzni šéfovou v laboratoři, tak touto cestou jí chci poděkovat za dobře odváděnou práci. Ivanko, díky za nás všechny!!! :-)

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád pohovořil?

Myslím si, že jsme nic nevynechali, otázky byly vyčerpávající.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

Sledujte naše webové stránky, choďte pořádně fandit na zápasy našich volejbalistů i volejbalistek. Je to pro hráče strašně důležité, když cítí podporu publika.

 

Děkujeme za rozhovor. Za týden nás čeká jedna šikovná ještěrka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll