Proč si vybrali právě mě?

Jméno:  Marcela Smělá
Post: trenér
Ročník narození: 1965
Výška: minimální

Úvodem si kladu otázku, proč si pro tento čtvrtek vybrali autoři „čtvrtečních rozhovorů“ právě mě? Jsem totiž pravým opakem všech těch vysokých, výkonných a výborných hráčů, kteří se Vám představili přede mnou. Ale vzhledem k tomu, že se rozhovor připravoval 31. 12. 2008, berte to jako silvestrovské číslo. Budu se snažit na otázky určené spíše výše popsaným hráčům odpovědět co nejzodpovědněji.

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?

Volejbal jsem začala hrát v době kdy se hrálo pouze do 15 bodů se ztrátami a post libera neexistoval. Jedinou a úžasnou trenérkou (nebojím se říct druhým rodičem) byla Marcela Sezemská (ale prvního mého kontaktu s míčem byl přítomen ještě pan Vymětal). Ale již i my jsme trénovali na volejbalových kurtech za „Kongem“ (pro mladší: dnešní venkovní volejbalové hřiště).

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
Vzhledem k mé výšce většinou hraji na postu nahrávačky, ale občas při hře nabudu dojmu, že měřím 2 metry a pak ráda smečuji.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Za svůj největší volejbalový úspěch považuji to, že jsem díky osudu a Marcele nebyla vyhozena z oddílu pro neperspektivnost. Doufám, že jsem svojí věrností a prací pro oddíl část svého dluhu splatila.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Nejdůležitější osoba? Všichni. Bez příjmu není hra, bez náhry není útok, bez útoku nejsou body. Bez trenéra nemá družstvo duši, bez zapisovatele a rozhodčího se nedá hrát, bez publika, fanoušků je hra méně zajímavá a zábavná. Neumím říct kdo je nejdůležitější.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
Všichni, kteří mají odvahu postavit se na hřiště proti soupeři a po zahajovacím pozdravu odevzdat všechnu svoji energii, zaujetí a mysl pro hru zvanou volejbal.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?

Přednost? Asi pravidelné a včasné docházení na hřiště či do tělocvičny. Slabina? Stále nemohu vybrat tu nejdůležitější. Směsice slabin mě drží stále v pozoru.
 
Co ty a smečovaný servis?
Pokud není natažená síť, má můj smečovaný servis správný směr, razanci a správnou estetiku. V případě natažené sítě se již o smečovaném podání nedá hovořit. Ale umím zabodovat i spodním podáním.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?
Mezi mé oblíbené tréninkové cvičení patří nyní již samotná hra. Naopak bych nejraději zrušila natahování a sundávání volejbalové sítě (už tam bez židle prostě nevylezu).

JINÉ

Oblíbená hudba? Hudební produkce v rozhlase při domácím úklidu.
Jaký se ti líbí kluci? Líbí se mi kluci, kteří rádi tančí a klidně už můžou pobírat i důchod.
Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)? Provozuji turistiku, cyklistiku a ráda si chodím občas zacvičit při hudbě.
Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)? Mé soukromí je velmi prosté: mám práci, mám rodinu, domácí zvířátko … Pořád si nevím rady, jak všechno, co dělám a chtěla bych dělat, mám dostat do 24 hodin každého dne.

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm ráda pohovořila?

Konečně jsme u jádra věci. Jakou otázku autoři vynechali? Co vlastně v tom volejbalu dělám.
A já Vám to i řeknu. Po zjištění, že mé místo není uvnitř hřiště, jsem se postavila za lajnu jako trenér. Po získání licence trenéra III. třídy se věnuji trenérství dodnes. Hodně mě naučila Marcela Sezemská, něco mám z knih a po příchodu Jirky Kryštůfka do našeho oddílu jsem sbírala zkušenosti po jeho boku jako pomocný trenér. A nyní se již snažím vést svoji skupinu dětí (děvčat) sama. Slovo snažím tam patří, protože je velmi těžké, obtížné a hlavně nesmírně odpovědné ovlivňovat něčí život. Mám však velkou radost a také to považuji za malý osobní úspěch, že se nám podařilo po dlouhých letech sestavit bezvadný trenérský tým pro trénování přípravky dívek: Zdeňka Ševčíková učí úplně ty nejmenší volejbalistky nebát se v tělocvičně bez rodičů, pravidelně chodit sportovat a je v první linii při seznamování s volejbalem. Jirka Kryštůfek dá dětem do ruky minivolejbalový míč a dokáže je naučit pohybovat se na hřišti bez míče i s míčem a výborně pod jeho vedením zvládají přehazovanou. Je to náš nejzkušenější trenér s mládeží a pořad se máme od něho co učit. Poté přicházejí děvčata ke mně a mým úkolem je naučit děvčata základům volejbalové techniky (tj. správně odbíjet vrchem, spodem, dát podání a překonat síť správným útokem), se hrou se seznamují díky soutěži v minivolejbalu (mým hlavním cílem je předat děvčatům hlavně radost z pohybu, radost ze hry, ať už ji budou využívat v nejvyšších soutěžích nebo jen při hře s přáteli). Pak na ně již čeká Ivetka Špačková, pod jejímž vedením  hrají holky opravdový volejbal a posunují se na vyšší příčku v taktice i ve volejbalové technice. Tím končí volejbalová přípravka a my doufáme, že se o námi připravené děti poperou trenéři vyšších věkových kategorií (.. to je zatím problém, o kterém by bylo potřeba napsat další kapitolu). Nesmím zapomenout, že do našeho týmu patří další trenéři, bez kterých se neobejdeme: Jirka Švihel, Mirek Kelnar, Šárka Holasová, někteří rodiče a další (doufám, že jsem na někoho nezapomněla). Opravdu mám radost z této současné situace a těším se na chvíle strávené mezi dětmi s trenéry, s kterými je na hřišti soulad a bezvadná spolupráce.

Na co nesmím zapomenout a proč se vlastně pořád věnuji ještě v dnešní době aktivní hře je družstvo (uskupení) JARUNI. Pro mne je to tým snů. Zde se realizuji po stránce herní, ale i po stránce lidské. Je to parta dobrých přátel, ve které nejsou slova přátelství, solidarita, spojenectví prázdnými pojmy. Miluji ty pocity sounáležitosti, přátelství, které zažívám na hřišti nebo i mimo hřiště. Kamarádi díky, že Vás mám.

Protože v těchto chvílích se ocitáme na počátku roku 2009, připíjím na Vaše zdraví a přeji Vám do nového roku hodně šťastných chvil s rodinami nebo Vašimi blízkými, hodně práce a samozřejmě co nejvíce sportovních úspěchů vlastních či s Vašimi volejbalovými nadějemi. Takže 3x nazdar všem soupeřům v roce 2009 a doufám, že vyvázneme ze všech soubojů vítězně nebo alespoň se ctí.

 

Děkujeme za rozhovor a zároveň odpovídáme. Vybrali jsme si Tě jednak v návaznosti na předchozí rozhovory - po Aligátorech byla na řadě trenérka dívek. Těch už tu tolik není (viz článek). Protože jsi taková pracovitá, spolehlivá, skromná a hlavně nenápadná a (oproti ostatním ze své kategorie) tichá, bylo třeba Tě představit tomu našemu volejbalovému světu, zejména mládežnickému, který ještě nevidí, co v tobě oddíl má...

 

 

Příští čtvrtek se vracíme do dospělácké kategorie, dalším na řadě je Zdeněk Žižka.

 

Pavlína a Jirka

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll