Průběžně 2. místo v republice: "To by šlo"

Tak po dvou dnech již s chladnou hlavou níže naleznete podrobnější komentáře k jednotlivým zápasům. Do titulku jsem zvolil repliku jednoho věhlasného karetního mistra ze svitavské restaurace Národní dům a myslím, že trefně vystihuje naše pocity (myšleno Elvise a mé maličkosti).

Svitavy – České Budějovice 0:2
Do prvního utkání nastoupila obě družstva parádně nahecovaná a na to, že se jednalo o první zápas, se bylo na co koukat. Soupeř jednoznačně patří mezi favority celé soutěže. Široký kádr, reprezentační blokař a výborní smečaři. Jako snad jediný tým útočí efektivně i ze zóny I. Číža dobře využívá Klikouna z „handy“. Vedeme i o pět bodů, ale v závěru úřadují soupeřovy bloky a srovnávají stav. Přesto máme 4 setboly, které nevyužíváme. Druhý set Budějovice tlačí skákaným servisem, získávají 6-bodový náskok a my si vybrali prakticky jedinou slabou chvíli za celý turnaj. Střídání nepomohla a set jednoznačně prohráváme.
 
Svitavy – Brno B 2:1
Hra soupeře se točí kolem Džavoronoka ml. V prvním setu jej držíme i blokem. Brno špatně přihrává a my jednoznačně vítězíme. Ve druhém klání naše hra není horší, ale špatně umisťujeme servis a jsme za to trestáni bezchybným útokem soupeře z hlavního kůlu. Ve třetím dějství jsme ovšem znovu disciplinovanější a po zásluze vyhráváme první zápas.
 
Svitavy – Brno A 2:0
Papírově nejslabší soupeř složený z mladších ročníků. Tento rok outsider, ale následující sezóny o nich určitě uslyšíme. V prvním setu vedeme o 10 bodů a prostřídáváme (Kvápa za Mirďase, Péťa na podání). Druhý set ovládáme, ale až v jeho druhé polovině. Kupíme nevynucené chyby. Vítězství se ale počítá…
 
Svitavy – Česká Lípa 2:0
S Lípou už kluci nějaký pátek drží partu, takže tento souboj měl již před začátkem nádech pikantnosti. Pro nás vítězství znamenalo udržení se ve hře o přední příčky. Domácí si na nás moc nevěřili a my prakticky po celý zápas táhli za delší konec provazu a to i přesto, že Čížovi nešla střelba do zóny IV. Bilance v té chvíli byla tři vítězství a jedna porážka, ale já pořád tak nějak cítil, že to od nás není ono a že už konečně musí přijít zápas, kdy ukážeme, co jsme zač :-)… a ten přišel.
 
Svitavy – Plzeň 2:0

Poslední sobotní zápas nejen pro nás, ale celého programu. Hecovačka s trenéry před zápasem. A potom koncert šesti svitavských filharmoniků. První set přejíždíme soupeře totálním způsobem. Hrajeme bez zkaženého podání. S naší plachtou si Plzeňáci neví rady. Dokonce i Klikoun začíná plachtu skákat. Prostě si věříme. Mirďas 3x útočí po lajně po excelentních nahrávkách Číži. Hrajeme hodně středem a oba Sašové skládají na zem. Trenéři soupeře i přesto neúnavně hecují a snaží se kluky vyburcovat, což se jim daří v druhém setu. V jednom postavení dostáváme 8 bodů, vystřílíme oba tajmy, jsme bezradní v útoku proti vysokým blokům soupeře. Plzeň má mimo jiné výborné a vysoké krajní hráče, kteří útočí z velké výšky. Tečeme 3:11 a 8:15…Pak ale Šluk blokuje nahrávače při pokusu o ulívku na druhou a začíná stíhací jízda. Plzeň se trápí s přihrávkou a my krátkými šňůrami dotahujeme. A koncovka ? Setboly, mečboly, Johyho eso a Sašeny hřebík po vysoké nahrávce na střed jako důvod kalamajky pod sítí (určitá anomálie s balónem Petra Konečného na mistrovství světa - kdo si tedy pamatuje). Tentokrát ale Saša Konečný ze Svitav. Mečbol proměňuje Šluk po vytlučeném bloku a Elvis už běhá po kurtu… Příjemná tečka za sobotou.

Poznámka Elvise: penzion Monika byl na pohodu a kluci šli na smažáka a hned na kutě. My s Melisem šli na sešlost trenérů do restaurace Střelnice. Měli nefiltrované, dobré pivo. Velký Jirka za pultem ho jenom hejčkal. Chyběla nějaká kytárka, ale myslím, že na druhém kole ve Svitavách se nějaká najde ...

 
Svitavy – Příbram 2:0
Po ranním přesunu, skoro ještě za tmy, nás čeká další těžký soupeř, se kterým zajisté svedeme tento ročník nejednu vyrovnanou bitvu. Stylově hodně podobní nám. Dobrá přihrávka, organizovaná hra v poli a solidní na útoku ve všech sledech. Tentokrát jsme ale lepší a důslednější v koncovkách. Skládají všichni, Sašové opět luxusně na bloku. Překvapivě snadno vítězíme.
 
Svitavy – ČZU Praha 2:0
Pražáci, složení z ročníli 1997, již šli do zápasu s jistotou sestupu. Bez zábran a hodně kousali. I přesto kluky chválím za poctivý přístup k zápasu, který jsme bez problémů zvládli a s třešničkou na dortu, kdy na poslední balón nastoupil jeden z benjamínků Adam Tomášek.
 

Tož, toto bylo první kolo. Oproti loňsku, kdy soutěžím dominovalo Brno, Budějovice, Praha a Lípa. To letos vypadá na trochu jiné složení. K Brnu a Budějovicím se přidala Plzeň, Příbram a věřme, že i Svitavy. Pokora, úcta k soupeřům a poctivá práce musí zůstat našimi hlavními atributy k cestě k vysněnému úspěchu. S úctou k celému mančaftu a Elvisovi Melis.

Poznámka od Elvise: V nadpisu článku "To by šlo" je opravdu jedna z hlášek při kartách na hotelu Národní dům od Ladi Šlapala, který mne naučil s Jiřím Rejmanem kdysi takovou kravskou hru, kterou si čas od času rád zahraji. I rodina má z toho jejich počinu radost a doma mi říkají: "Běž si chvilku zahrát do Konga karty. Dlouho si tam nebyl!"

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll