První půlka za námi, ta lepší před námi...pohled na průběh sezóny mužů v KPI a 2. ligy žen

V letošním posledním rozhovoru se mrkneme na uplynulou polovinu sezóny očima trenérů, hráčů, hráček a fanoušků. Žádný konkrétní dotaz nebyl položen, každý oslovený vyjádřil hodnocení soutěže dle svého mínění a ze svého úhlu pohledu.

                                                                  

                                                                 

                                                          

 

POHLED TRENÉRŮ

Ilona Langerová
Bilance po odehrané první půlce sezóny 2009/2010 v tabulce je ,,děsivá“, ale já stále doufám a holkám věřím, že se naše postavení v druhé polovině sezóny výrazně zlepší.
Asi bylo těch změn najednou příliš a všechny jsme čekaly, že vše půjde daleko snadněji, tedy i vyhrávání. Perfektně se zvládla fyzická příprava (ačkoliv jen málo hráček ji absolvovalo celou v plné zátěži), horší už to bylo s odehranou volejbalovou přípravou, ale do sezóny jsme nastoupily nažhavené a první dvojzápas jednoznačně vyhrály, ale nato přišel výprask v Brně, kde své sehráli i rozhodčí a pak vše bylo jak na houpačce jednou super hra, pak nějaký výpadek a tak to šlo stále dokola, ke všemu se přidala zranění, ze kterých se hráčky nedaly dodnes dohromady. Dostaly jsme v několika zápasech i pořádnou lekci, když už jsme si myslely, že je konec, ale zápas se zvrátil a my dostaly ,,na prdel“. To vše nás snad posílilo a vzaly jsme si z toho ponaučení a chtěly bychom nyní předvádět už jen to lepší, co umíme. Myslím si, že se pestrost naší hry zlepšila, stále pracujeme na zdokonalování všech individuálních i kolektivních herních činností a doufáme, že to přinese své ovoce. S hráčkami jsme si snad konečně ujasnily, co se od každé očekává, v čem je silná a družstvu pomáhá a na čem by měla každá více zapracovat, aby byla ještě lepší a užitečnější pro hru.
Chci všem hráčkám poděkovat za odvedenou práci v letošním roce a popřát do Nového roku 2010 mnoho štěstí, zdraví, lásky, rodinných, pracovních (školních) úspěchů a konečně více toho volejbalového štěstí.
Taktéž našim příznivcům krásný rok 2010 pevné nervy a stálou výdrž s námi.

Petr Sezemský
Umístění po polovině sezóny (3. místo) i celkové skóre zápasů (12:4) jsou pro mě pozitivním překvapením. Pokud bychom pokračovali ve stejných výkonech, mohli bychom dosáhnout nejlepšího umístění mužů v KPI. Vše naznačí začátek jarní části, kdy hrajeme s oběma sousedy v tabulce.
Tak jako každý tým, tak i my jsme odehráli v podzimní části dobré a špatné zápasy. Nejlépe jsme podle mě zahráli v Pardubicích (3:0, 3:1), kde jsme předvedli kvalitní výkon, ve kterém se dařilo našim hlavním útočníkům Ondrovi (Ondřej Ehrenberger) a Bubovi (Jakub Černý). Naopak utrápenou hru jsme předvedli v Hnátnici (3:1, 3:0). Hráči hodně litují domácí prohry v prvním zápase s Českou Třebovou (0:3). Je třeba si ale uvědomit, že Třebová nastoupila i s mladými hráči z jejich A týmu se zkušenostmi z druhé ligy. (Některé statistické údaje se již na webu objevily - čtěte zde.)

Rád bych na tomto místě poděkoval divákům a fandům, kteří chodí na naše zápasy. Od jarní části chystáme pro ně pár novinek. Budeme na naše zápasy vyvěšovat plakáty, aby byli informováni i ti, kteří nemají možnost číst info na webu. Naopak ty, kteří jsou na Internetu často a využívají facebook, budeme informovat i prostřednictvím této sociální sítě. Odkaz se objeví na webu v nejbližších dnech.

Poslední změna, která se možná nebude líbit hráčům, je ta, že v komentářích k našim zápasům nebudu používat přezdívky ale jména hráčů. Několik volejbalových příznivců, kteří sledují náš web nebo čtou volejbalovou nástěnku na náměstí, mě o to požádalo, protože naše přezdívky neznají. Vycházím tak vstříc i dalším médiím, třeba Svitavský deník ve svých článcích částečně přebírá informace z webu.

 

CO NA TO HRÁČI/HRÁČKY?

Kamila Vykydalová
Pro mě byla letošní sezóna jednou velkou premiérou (nový tým i nová soutěž) a volejbalovým hledáním sama sebe i místa v novém týmu. Mrzí mě, že nemůžu tuto půlku sezóny hodnotit úplně pozitivně. Bohužel nás provázelo hodně úrazů a zápasů se špatným koncem, i když v mnoha případech byly zápasy rozehrány tak, že jsme je měly dotáhnout k vítěznému konci. Za mě a myslím, že i za ostatní můžu říct, že i přestože na výsledky není radost pohledět, stále je v nás bojovnost a velká touha po výhře!! Víme, co bychom měly změnit a na co se zaměřit v další půlce. Makaly jsme, makáme a budeme makat ještě víc, aby na konci sezóny bylo umístění v tabulce příznivější.

Martina Fröhdeová
Tahle půlka byla úžasná. Když to podle výsledkové tabulky nevypadá, tak jsme hrozně moc makaly. Začalo to náročnou přípravou a pokračovalo se ve stejném duchu i v soutěži. Tréninky bývaly hodně náročné, jsou stále náročné a rozhodně si myslím, že nás trenérka ani v budoucnu šetřit nebude. Bohužel nádech vyjímečna byl i po stránce negativní – tolik zranění a nemocí jsem ještě nezažila. V důsledku toho jsme se naučily hrát ve všech možných variacích a poznáváme se stále víc a víc herně i mezi sebou. Trend utužování kolektivu je super a když je ta správná nálada, tak snad lepší akce jsem nezažila. Věřím, že druhá půlka bude plodnější jak na tyto akce tak rozhodně i na výhry.

Vendula Svobodová
Uplynulá půlka soutěže? No tak pro mě rozhodně kupa nervů, ať už při vyhecovaném a podle mě nejlepším zápase s Lanškrounem, tak při bohužel neproměněných matchballech s Litovlí. Je strašná škoda, že se nezadařilo v zápasech, které jsme měly urvat na naší stranu, ale naopak zápasy s teamy vršku tabulky si myslím, že jsme se porvaly dobře (prý to byl hezký volejbal:)). V příští půlce sezóny si rozhodně zasloužíme víc štěstíčka, protože smůly jsme měly, hlavně vzhledem ke zraněním, až až. Takže nadcházející část to, doufám, bude zase kupa nervů-při vítězných zápasech, vybojovaných setech a při proměněných matchballech.

Katka Bláhová
Pro nás je první půlka vzhledem k průběžnému umístění neúspěšná, ale věřím, že se vše v druhé polovině zlepší a půjdeme nahoru. Na výsledky mají podle mě vliv zvlášť zranění, kvůli kterým jsem nebyly kompletní snad ani v jednom zápase. Každá si navíc musí zvykat na nové role i posty v týmu a to vše chce čas, aby si to člověk zažil, srovnal si to v hlavě a mohl předvádět to, na co má. Myslím, že naoko hrajeme vcelku pohledný a rychlý volejbal...a myslím, že budeme častěji vyhrávat, jakmile začneme tahat všechny za jeden konec provazu a bojovat jedna za druhou (ale to je u holek někdy těžký :) ).

Štěpán Ryšánek
Jsem rád, že po loňském debutu v KPI už teď náš velice mladý tým dokáže konkurovat týmům, které okupují přední příčky tabulky. 3. místo v tabulce je podle mě naprostá senzace a myslím si, že není nereálné to do konce sezóny ještě vylepšit. Zmínil bych několik faktorů, které podle mě kladně zapůsobily na dosavadní výsledky mančaftu. Je to samozřejmě příchod nového hráče na post libera, který tak umožnil dříve hrajícímu trenérovi věnovat se při zápase pouze coachingu. Herní vyspělost jednotlivých hráčů se také zlepšuje, což bych přisoudil dobré organizaci tréninků.
Důležité bude nezaspat začátek druhé poloviny sezóny, kdy nás hned zkraje čekají dva velmi těžcí soupeři. Tímto také apeluji na našeho sedmého hráče, a to na diváky, kteří doposud tvořili na domácích zápasech výbornou atmosféru a snad s nimi budeme moct počítat i nadále.

Jaroslav Ovad
Jak vidí první polovinu "nováček"? Postavení v tabulce moje očekávání předčilo, tipoval jsem páté, šesté místo. Současné třetí je krásné, může nás mrzet prohra s Českou Třebovou (ale to už jsou jen samá kdyby). Ve hře bylo znát, že si kluci z loňské sezony přinesli zkušenosti, kterých letos dokázali využít. Jako týmovou výhodu vidím vyrovnanost  všech hráčů (,,nikdo nemá pozici jistou"). Nejsme tým individualit, v podstatě nemáme hráče, na jehož výkonu je založen úspěch či neúspěch družstva. Všechna vítězství  jsme získali ,,hlučným" stylem hry (povzbuzování, radovačka) a podíleli se na nich nejen hráči v poli ale i kluci, kteří v tom kterém zápase a v tu kterou chvíli byli právě  na lavičce. Zlepšit se musí stabilita hry, neměli bychom se dostávat do 5 a více bodových propadů, zejména na začátcích setů, náprava nás stojí potom hodně sil. Stále musíme pilovat příjem a doladit postavení při obraně (to platí především pro mne) a zvýšit jistotu při útoku, myslím si, že procento nevynucených chyb při útoku bude asi zajímavé (co praví statistika, Mázo?). Když už jsme u té statistiky, také věc, jež nám dopomohla k současné pozici, a která z nás dělá trochu jiné družstvo než ,,jen" KPI.
Na začátku jsem měl trochu obavu, jak se mi podaří zapadnout do systému (přece jen nastupovat místo ,,velkého učitele" Mázy bylo poněkud svazující), ale snad se podařilo ty největší problémy vychytat a mašinka může svištět kupředu.
Závěrem chci všem hráčům, hráčkám, trenérům, trenérkám, všem, kteří se starají o zázemí a bez nichž by to nešlo, divákům, kteří jsou letos vynikající, zkrátka celému svitavskému volejbalovému lidu popřát v příštím roce hodně zdraví (toho nejvíc) a úspěchů všeho druhu. Oddílu přeji hodně nových hráčských nadějí, hodně movitých sponzorů a také  
nějaké ty tituly.

SVITAVY JEDEM, SVITAVY DO TOHO - ANEB NÁZOR FANOUŠKA

Mirka Bednářová
Z mého pohledu, a jak je vidět i z tabulkového hodnocení, byla prvni polovina soutěže žen velmi vyrovnaná. Proto si myslím, že i když holky skončily na předposledním místě, mají v jarní části určitě šanci uspět, protože natrénováno mají, jen snad bude více štěstí v zápasech venku a všechny hráčky budou zdravé a budou se moci poprat o vyšší příčky.
U mužů je vyrovnaná vrchní část tabulky, proto mám radost, že jsou tam i naši, stále se zlepšující chlapi. Škoda snad jen předposledního zápasu s Litomyšlí, kdy na to měli, ale servis nějak odešel a tím i zápas. Jinak přeju všem hráčkám, hráčům a fanouškům volejbalu hodně štěstí, jak sportovního, tak v životě, hodně zdraví, protože bez toho to nepůjde a úspěšnou druhou část soutěže pro hráče, trenéry a diváky. Mirka B.:)

...a také názor rodičů Jakuba Černého:

Proč máme rádi volejbal ?

Volejbal je jedna z míčových her, která má před ostatními jednu velkou přednost. Hráči jsou od sebe odděleni sítí, což jim přináší relativní bezpečnost a navíc se hraje převážně přes síť, tedy žádné podpásovky. Navíc poměrně malé hřiště dovoluje divákovi mít snadný přehled o celém prostoru hry.
Volejbal nám dává nejen pěkný sportovní zážitek, emocemi se vyrovnávající s mnohem společensky a národně preferovanějšími sporty. Máme k němu osobitý, takřka rodinný vztah. Vděčíme mu za to, že našemu synovi pomohl překonat ona problematická „telecí léta“, ale dal mu mnohem víc. Samostatnost, zodpovědnost, jistou míru rozhodnosti a disciplinovanosti. Cestování s volejbalem svitavským a příbramským ho „otrkalo“ a zdravým způsobem posílilo jeho sebevědomí.
Navíc mu přivedlo do životní cesty řadu kamarádů. A jsem u toho, co se mi líbí na svitavském volejbalu. Ona soudržnost party, která je věkově velice rozdílná, ale plně se respektující. Mlaďáci hecují ty starší a naopak, a to řečí rovnocenných vrstevníků. Zkrátka prorůstání generací nejen v samotném mančaftu, ale v celém volejbalovém svitavském dění.
Zanícení pro hru těch na hřišti je podporováno střídajícími a je jen škoda, že v hledišti je stále ještě málo fandů, kteří by vytvářeli kulisu a atmosféru pro ještě lepší hru hráčů v poli. Protože zážitek z volejbalu je opravdu skvělý, a to nejen když se hráčům daří, ale i tehdy, když v chvílích nezdaru potřebují podpořit.
A jak hodnotíme letošní sezónu? Tu ať hodnotí zasvěcení, my se skvěle bavíme :-)

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll