Rozhovor s Jiřím Králem

Ve včerejším utkání 16. kola italské ligy A1 zvítězilo Treviso nad Perugií 3:1 (20, -23, 22, 23). Těsně po utkání jsme dokončili rozhovor s dalším českým reprezentantem Jiřím Králem, který hraje právě za nejúspěšnější klub posledních deseti let - Sisley Treviso.

V zápase proti Perugii jsi nastoupil v prvním a třetím setu.  Koho jsi střídal? Zaznamenal jsi nějaký bod?

Střídal jsem jen na blok nejdříve místo Papiho a posléze na místo nahrávače Pujola. Žádný bod jsem nezaznamenal, protože došlo vždy k chybě na podání a já střídal zase zpět :-)

Za Perugii hraje na účku Jan Štokr. Jak se mu včera dařilo?

Drobek včera zahrál velmi dobrý zápas. Byl největší úderná síla Perugie. Na vítězství to naštěstí pro nás nestačilo, protože tým Perugie se právě nachází v herní krizi. Je to dobrý tým a hlavě kvůli Drobkovi doufám, že se z toho brzy dostanou.

V Trevisu už hraješ třetí sezónu. Kde a v kolika letech jsi s volejbalem začínal, a jakými kluby jsi prošel, než jsi šel hrát do Itálie?

Začínal jsem asi v devíti letech v Odoleně Vodě, kde volejbal má ohromnou tradici. V témže městě jsem také dostal šanci hrát profi v klubu Aero Odolena Voda ve kterém jsem zůstal až do odchodu do italské Verony. Odchod, by se dalo říci, že byl v nejlepším. Ten rok jsme udělali "double" v podobě zlata z Českého poháru i vítězství v lize.

Před sezónou z Trevisa odešel do Modeny blokař Luca Tencati a už to vypadalo, že se prosadíš do základní sestavy. Jak jsi strávil angažování Němce Hübnera, který teď hraje spolu s Gustavem v základní sestavě na tvém postu blokaře.

Ani po odchodu Tencatiho jsem nečekal, že budu hráč základní sestavy. Spíš jsem čekal koho klub koupí a od toho se měla odvíjet má šance hrát více či méně. Klub získal služby německého reprezentanta Stefana Hübnera. Výborný krok pro klub, ale mizivá šance pro mě. Stefan hraje výborně a troufnu si říct, že blokařská dvojice Gustavo - Hübner je jedna z nejlepších na světě.

Další a podle mě dost zásadní změna před sezónou se uskutečnila na postu prvního nahrávače, kde italského reprezentanta Vermiglia (přestup do Maceraty) nahradil francouzský reprezentant Pierre Pujol.  Mohl bys srovnat styly hry těchto dvou nahrávačů? Který z nich ti více vyhovuje?

Tato změna byla opravdu největší kterou jsme letos prošli. Od kvality nahrávky se odvíjí celá hra týmu. Pierre se zatím předvedl jako velmi zkušený hráč i když mu je zatím "pouze" 23 let, což je na nahrávače ještě nízký věk. Dle mého mínění je však Valerio Vermiglio stále jeden z nejlepších nahrávačů a jeho hra je pro mě stále výbornou, vyzrálejší a troufnu si říci i preciznější než ta Pierrova. Hlavně preciznost, neboli přesnost je velkou výsadou Vermiglia. Proto jsem asi nikdy neměl sebemenší problém s ním hrát a útočit. Já osobně bych upřednostňoval Vermiglia i pro jeho oblibu v hraní rychlých sledů středem sítě, což prokazuje i nyní s Martinem Léblem.

Co preferuješ z těchto dvou možností - být třetím blokařem ve slavném a bohatém klubu, ale dostat se na plac příležitostně (i když asi za solidní peníz), nebo být v základní sestavě, ale třeba v jiném, ne tak slavném, klubu? Neptám se na ideální možnost být v základu Trevisa, to se ti zatím nedaří, i když bych ti to moc přál.

Velmi pěkná otázka. Já jsem odešel do Trevisa i s vědomím, že si zahraju málo. Nicméně když tato nabídka přišla, neváhal jsem dlouho. Nabídka dělat třetího blokaře v klubu jako Treviso se ve třiadvaceti letech prostě odmítá špatně. Je velká zkušenost už jen trénovat s hráči světového kalibru, ale nyní už bych si přál hrát v jiném klubu v základní sestavě. Přestupu nelituji, jen možná trochu příliš dlouhé smlouvy.

V Trevisu jsou s tebou tři hráči, kteří se dokázali dlouhodobě prosadit do absolutní světové špičky. Mám na mysli Brazilce Gustava a Italy Samuela Papiho a Alessandra Feie. Jakou mají tito hráči povahu? Chová se někdo z nich jako namyšlená hvězda nebo jsou "v pohodě"?

Je pravda, že všichni tři jsou velkými hráči s velkou řadou úspěchů. Nikdo z nich se však tak nechová, jsou to lidi jako všichni ostatní bez sebemenšího náznaku nadřazenosti či nějaké namyšlenosti. Každý z nich má rozdílný, ale velmi dobrý charakter a to z nich dělá hráče s velkým H.

V jedné debatě, kterou jsme spolu s Elvisem vedli ve svitavské picérii, jsi zmínil, že Gustavo je absolutní profesionál, který vše podřizuje volejbalu. Jak se jeho chování na hřišti i mimo něj odlišuje od jiných hráčů?

Gustavo je opravdu velká osobnost, ale upřesnil bych to. Nepodřizuje všechno volejbalu, ale tomu, co právě dělá. Na tréninku a v zápase se soustředí pouze na stoprocentní výkon. Po posledním hvizdu se z něj zase naopak stává skvělý otec, během cesty autobusem musí být zase nejlepší v hraní videoher atd.  Nikdy nedaruje jediný míč zadarmo a to očekává i od ostatních a tím se z něj stává vůdčí osobnost, která svou koncentrovaností a nasazením nahání soupeřům strach.

Mohl bys srovnat zázemí a podmínky Trevisa jako špičkového Evropského klubu a našich extraligových klubů? V čem jsou největší rozdíly? Jsou nějaké věci, o kterých u nás zatím nemáme ani páru?

Rozdíly určitě jsou, ale všechny vycházejí jen z většího rozpočtu. Vedení zařídí vše co hráči potřebují k podání dobrého výkonu. Jako příklad uvedu: v play-off, abychom byli v klidu, i při domácích zápasech spíme den předem všichni na hotelu, i když se nachází 3km od našich bytů. Na zápasy se vždy jezdí den předem, takže neexistuje vylézt po čtyřech hodinách z autobusu a jít hrát. Další ukázkou může být finále před dvěma roky proti Maceratě.  Žádné čtyři hodiny autobusem, klub objednal soukromé letadlo aby hráči mohli lépe a déle odpočívat na hotelu :-) Nakonec jde stejně jen o volejbal, ale takto prostě nemůžeme klubu vytknout, že něco zanedbal a můžeme se jen soustředit na hru a klub naoplátku bere jen vítězství.

Už několikrát jsem zaslechl, že v italských klubech se až zas tak moc často a tvrdě netrénuje v porovnání s týmy jiných evropských lig. Mohl bys to uvést na pravou míru? Jaké je např. přípravné období, jak často trénujete v sezóně, kolikrát týdně je posilovna a kolikrát trénink v hale.

Přípravné období je kratší, ale pracuje se tvrdě. Jen se tolik neběhá a dělá se hlavně posilovna spojená s atletikou v hale. Třeba v Trevisu kratší příprava vychází i z velké absence hráčů, kteří jsou v národních týmech.  Nebyl by tu skoro nikdo. Během sezony se snažíme dělat alespoň tři posilovny týdně. Úmyslně jsem uvedl "snažíme" protože při takto nabitém programu je to někdy nemožné. Máme dva zápasy týdně, třeba dva venku, kam se jede den předem a pokud je to Liga mistrů, tak se vrací den po zápase. To si každý spočítá, že to je pět dní mimo domov a tréninkový plán je na nic. Takže se potrénuje lehce den před dalším zapsem, vyladí to co neklapalo v předchozím zápase a jde se hrát. Abych to shrnul, snaha je o plnohodnotný trénink šest na šest každé odpoledne alespoň třikrát týdně a tři posilovny.

Od Trevisa a Itálie přejděme k reprezentaci. V květnu loňského roku jsme hráli v naší hale Na Střelnici dvojutkání Evropské ligy proti Řecku.  První zápas jsme vyhráli 3:2, druhý prohráli 0:3. Vzpomněl by sis, co se ti ve Svitavách (hala, hotel, utkání, ...) líbilo nebo naopak nelíbilo?  Neboj se být kritický, rádi bychom připomínky hráčů využili pro další zlepšování při organizování podobných akcí.

Ve Svitavách už jsme odehráli spoustu reprezentačních zápasů a myslím, že mluvím i za ostatní kluky, když řeknu, že je to velmi oblíbené působiště.  Hala je nová, prostorná a dobře osvětlená s velkou posilovnou. Hotel sice není v bezprostřední blízkosti haly či centra (to je možná ještě důležitější :-) ), ale zato klidný s dobrou kuchyní. Návštěvnost je vždy vynikající včetně nikdy nechybějících věrných svitavských fandů. Shrnuto a podtrženo si není na co stěžovat. Jen ta hospůdka je od hotelu trochu z ruky :-)

Mezi volejbalisty jsi znám pod přezdívkou Komár. Je to podle tvých dlouhých noh nebo že jseš tak krvelačnej?

Na mojí přezdívku by jsi se spíš měl zeptat Michala Raka. Při společném působení mi ji vymyslel na jednom raním tréninku. A spíš to vychází od dlouhých nohou, ale kdo ví. Přezdívky často nepotřebují velké důvody a ten den Rákoš nevypadal, že by nad tím mohl nějak extra přemýšlet :-)

V našem oddíle máme v přípravkách a v žákovských družstvech kolem 120 malých kluků a holek. Co bys jim poradil do jejich volejbalového i mimosportovního života? Třeba někdo z nich bude jednou taky hrát v nějakém špičkovém zahraničním klubu.

Nevím jestli můžu nějak moc radit. Určitě nezanevřít na školu (škola základ života:-D) a zůstat věrný volejbalu. Pokud si člověk dokáže uspořádat denní program, jde obojí zvládnout bez problémů. A schopnost řídit se nějakým řádem, komunikovat a vycházet s lidmi (to, co každý sport přináší) a dodržovat pravidla dělá člověka, který se později neztratí ať se z něj stane sportovec či nikoliv.

Zahraniční angažmá bych přál určitě všem už jen z důvodu poznání nových lidí všech národností. Tím si uvědomuji, že v dnešním světě je stále důležitější studium cizích jazyků. Není nad pocit, kdy si člověk může promluvit s lidmi z celého světa.

Díky za rozhovor. Ať se vám daří v play-off a v Lize mistrů. Doufám, že postoupíte na finálový turnaj, který se hraje poslední březnový víkend v Lodži v Polsku. Je to blízko, určitě vyrazíme zafandit.

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll