Podle názvu můj článek nebude pojednávat o nemocech špinavých rukou nebo o kroku za krokem, jak si mýt správně ruce a už vůbec nemůže být řeč o nějaké přehnané hygieně v našem družstvu. Z předchozí reportáže zpracovávané Petrem víte co a jak se odehrálo a jak jsme dopadli, a proto Vám teď napíšu jen takové postřehy z celého víkendového dění, které by se do domluveného livescore nehodily. 

Jeli jsme s Meldou a našimi ostřílenými Ďábly na Mistrovství Česka do Hradce Králové. Tréninková příprava a propracovanost všech detailů klapala jako na drátku. Bez velikých domluv mezi trenéry jsme měli funkce rozdělené dle našich zkušeností. Technické věci a co za kolik Elvis a Melda "vybrušoval" naše diamanty, které nám začínaly briliantnět. U jídla jsem začal doplňky. Energetický nápoj a rozumná forma větvených aminokiselin (zde mě jako bývalého atleta nepodezírejte z nějakých experimentů s podpůrnými prostředky). Kluci měli zajištěny snídaně (párečky a bagetka) a večeře (knedlo-zelo-vepřo a řízek s bramborem). Obědy jsem zamítnul s přihlédnutím k náročnosti sportování a raději nakoupil trsy banánů, jako když se jdou v Liberecké ZOO krmit šimpazi. Pro trenéry jsem připravil řízečky z kýty od Šaurů, čerstvej chlebíček, okurčičky s feferónkama. Z povedených Čarodějnic zbyla sklenice utopenců, tak jsem ji do proviantbáglu mrsknul taky. K těm řízkům si neodpustím malou epizodu z domu.

Když zrovinka syčely zlatavé šnýcly na pánvi, žena mne za zády upozorňovala, že to asi s řízkem pro každého zúčastněného na tři dny moc nevytrhnu. Málem jsem se prokecl, že budou sloužit pouze pro mne a Melise. Ježišmarja! To bych si zase vyslechl výtek na moje břicho a nezdravost takového množství. Z části má pravdu. Byly v pátek v 16:30 sežrané! A to jsem se ještě celej zpitomělej z volejbalu a myšlenek na správnost taktických pokynů přistihl u kufru auta, jak mám v každé ruce chleba a oboje na střídačku ukusuju místo abych si vzal kus flákoty! Normálně v tu chvíli je v makovici jen síť s anténama a nalajnovaný hřiště ...  

Pro "norování" (tak nazýváme doma spaní, protože se jde do nory) jsme sehnali bezvadný penzion nedaleko haly za příjemnou cenu. Byl se vším všudy. TV na pokojich, čisté sprchy, kuchyň i s pračkou. Tu pračku nejmenuji proto, že by bylo nutné něco přemáchnout, ale viděl jsem ji jako další plus. Sto metrů od něj byla "osvěžovna" U Čechů a dalších padesát byla sámoška U Kouly. V této čtvrti je klid a to byla trefa do černého. Kluci byli sice z prvního dne a cesty utahaní a usnuli by jako když do vody hodí, ale vždycky je lepší spát v klidu. My trenéři jsme museli vyzkoušet svijanské pivo a dodržování zavírací doby. To U Čechů funguje přesně. Jenže to bych předběhl Meldův zpěv s výukou moravské lidové písně –„Ve dně bych ju šanoval, ej, ve dně bych ju šanoval,. ej, ale v noci miloval, ej, ale v noci miloval“ ... Naštěstí se ji stačili naučit do "ježka" všichni štamgasti. (do ježka znamená hospoda do židlí na stolech pozn.aut.)  

V sobotu bylo vše jako na pohodu. Zázemí bylo zmáknuté, do haly přijeli zafandit rodiče a Petr tentokrát ve funkci fotografa. Zde se nám povedly dva zápasy a Ďábli hráli asi nejlepší volejbal za svoji kariéru. Jestli se Vám čtenáři podaří někdy naše volejbalové nástupce zahlídnout v takto vypjatém zápase, tak určitě potvrdíte, že v jejich věku nikdo ve Svitavách takhle dobře volejbal nehrál! Meldova práce s jeho rukopisem a tleskám mu ve stoje! Některé činnosti máme fakt jedny z nejlepších v republice např. přítah a servis plachta. A pak vyhecovanost, ale to musí někdy trošku od lajny jeden klidný coach vlídným slovem pomoct …

Po sobotních zápasech jsme byli všichni zmordovaní jako havíři po rekordu v díře. Nikomu se nikam nechtělo, kluci usínali na povel a já sháněl od pokojské náhradní klíče od pokoje, které Lordmišánek někde v hale zašantročil! Přesto jsme ze zbytku sil vyrazili na sociologický průzkum k Černému koni a na obhlídku města. V Hradci byly na letišti gastro slavnosti a tak nikde nevařili. K večeři jsme měli nějaký hambáč o okýnka na ulici. Vlastně jsme zjistili, že jsme za tři dny s Melisem nikde na normálním jídle nebyli. To je holt úděl trenérů. Pozitivum bylo chvilkové zapomenutí na nedostatky na hřišti a nevyrovnanost našich výkonů. Alespoň jsme složili několik krásných slok do nové písně volejbalistů. Můza nám byla nakloněná a tak jsme se chechtali jako malí kluci všemu, co jsme do fungl songu přidávali.

Nedělní cesta domů byla posmutnělá, ale naštěstí si rodičové rozebrali hráče a tak Melda nemusel ze svého osobáku dělat dodávku pro šest lidí, jako při páteční cestě do Hradce. Výmluvy pro policii měl sice vymyšlené, ale stejně by jej museli ve škarpě na místě za obecné ohrožení zastřelit! To bych chtěl vidět, co bych vypravoval Tonče na dětem …

K organizátorům: vše jim klapalo, třídení turnaj proběhl v pohodě. Jenom jsem očekával více zájmu z vyšších volejbalových kruhů. I na předání se mohl zastavit někdo kdo nám, tady v podzámčí, nahoře velí. Bohužel jsem klukům tentokráte nemohl ukázat osobnosti českého volejbalu. To nic - najdu nějaké fotografie na webových stránkách ...

A s těma Čistýma rukama v názvu článku se nejedná o výbornej rumunskej film, nýbrž jak si před důležitýma zápasama dělám svoje pokaždé jiné rituály, tak tady jsem si, než jsem nastoupil k lajně, pokaždé umyl ruce, aby tak vypadala i naše hra. Bohužel to v jednom zápase nevyšlo a já si vysloužil po deseti letech žlutou kartu. Za ni se stydím, ale na druhou stranu nemohu slíbit, že už to neudělám …

Tak nás za osmé místo v České republice nezatracujte. My ten výkon napřesrok tutově zlepšíme!

Celkové výsledky:

1. ČZU Praha 

2. Volejbal Brno A

3. DHL Ostrava

4. H. Králové A

5. Ervěnice

6. Demlova Jihlava

7. Č. Lípa

8. Svitavy

9. Č. Budějovice

10. USK Plzeň

11. Zlín

12. Volejbal Brno B

13. Olomouc

14. Příbram

15. Sokolov

16. H. Králové B 

Skupina PCR-ZCI-B