Všichni nemáme stejné předpoklady, ale oddat se a propadnout hře všichni můžeme

Kdo je to?...slýchám častěji a častěji. Kdo by také nezaregistroval ten hlas, který volá: "ááááá na zéééém a všechny" nebo "hněte těma zadkama, ježibaby". Schovaná mezi námi v posilovacím kolečku hecuje ostatní "tváříme se radostně, s úsměvem jde všechno líp".

Tak to je Ilona, plná elánu a optimismu, připravuje družstvo žen na další sezónu a má nemalé cíle. Co také při těch zkušenostech (extraliga, reprezentace, zahraniční soutěž)...

 

Jméno: Ilona Langerová
Družstvo: ženy
Post: trenérka
Ročník narození: 1968
Výška: 179,5 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
Volejbal jsem začala hrát poměrně pozdě, v 16ti letech, ale protože jsem měla dobrou fyzickou přípravu z atletiky, tak jsem dělala pokroky celkem rychle. Též jsem měla štěstí, že jsem se dostala v Brně do nejlepšího volejbalového oddílu, tehdejší KPS, dnes KP Brno, nejprve k trenérovi Miloši Václavíkovi do mladších dorostenek, pak k Josefu Hrazdírovi – Gentovi do starších dorostenek a pak už záleželo jen na mě, jak se budu snažit a ono to celkem šlo anebo jsem měla i trochu toho sportovního štěstí, ale hlavně jsem makala.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
I když nejsem zrovna nejvyšší, což mně též vždy vadilo, chtěla jsem ještě o pár cenťáků víc (v tom mě většina ,,prcků“ pochopí), tak jsem odstartovala a skoro celou volejbalovou kariéru hrála na středu ,,blok“, protože jsem měla celkem dobrý (ne nebudu se upejpat nejlepší) výskok, byla jsem rychlá a o blokařky byla a je vždy nouze.
Jinak (a raději) jsem hrála na ,,Účku“ tj. univerzální hráčku, to mě bavilo asi ještě víc, protože jsem mohla chodit více do různých kombinací a hlavně do druhého sledu.

Tvůj největší sportovní úspěch a volejbalový život vůbec?
V dorostenkách jsme byly v KPS Brno stále Mistryně či vice-mitryně ČR i ČSSR, ale větší úspěch to byl v ženách, když jsme se v sezóně 1988/89 staly Mistryně ČSSR, dnes už se zesnulým trenérem Milanem Kafkou, který pak začal trénovat reprezentační družstvo žen a tam si mě i vybral. To byl asi můj největší sportovní úspěch, zatrénovat si a zahrát párkrát se lvíčkem na prsou. Volejbalová kariéra byla slibně rozjetá, měla jsem i výborné zahraniční nabídky z Itálie, Španělska, Turecka, ale pak jsem otěhotněla a vše bylo……… ne nebylo, když se Evulka narodila, tak jsme se v jejím jednom roce odstěhovaly do Francie a začaly bojovat tam. S jazykem (neuměla jsem ani slovo) a volejbalem, kdy jsme chtěli postoupit do vyšší soutěže, ale plácali to jak ………, tak se začalo trénovat, hrát a kombinovat a každý rok postupovat do vyšších a vyšších soutěží, až do jejich druhé nejvyšší National AB.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Na hřišti i mimo něj jsou všichni důležití, protože každý má své úkoly, které když plní, tak se vyhrává a jde to, když to dělá jen napůl, tak to tak i vypadá.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
Líbí se mi všichni Ti, kteří hře dávají ,,srdíčko“, protože všichni nemáme stejné předpoklady, nemůžeme stejně trénovat a proto nemůžeme všichni hrát stejně, ale oddat se a propadnout hře můžeme všichni.

JINÉ

Oblíbená hudba?

Country, kytara a zabékat si od srdce.
Jaký se ti líbí kluci/holky?
Ti moji Robik, Evča a Nikolka a samozřejmě náš  ,,chlapeček“ pes Thor.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?

Když jsem se vrátila z Francie, tak jsem měla volejbalu a všeho kolem plné zuby, protože tam jsem nedělala nic jiného než trénovala mladý - starý, hrála sama, hledala sponzory, dělala administrativu klubu od rána do večera a od večera do rána a tak po návratu jsem se položila do úplně jiných sportů a aktivit. Protože jsem byla označena za ,,halovku“ (vysvětlení, uměla jsem se plácat jen v halách a tělocvičnách, pěkně v teplíčku a suchu), tak jsem šla v roce 2000 do sebe a začala jsem sebeobranu, lezení, vodáctví, potápění, lyžování, snowboard, přežití, zkrátka vše, co mi bylo do té doby zakazováno a je to super. Nyní si myslím, že při troše dobré vůle jde skloubit vše dohromady, budu k tomu vést i obě mé dcery, aby nebyly ,,zaostalé“ tak,  jako jsem byla já.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Jsem tak trochu ,,cvok“, vše se snažím dělat naplno a to čekám i od ostatních. Vždy chvíli trvá, než to obě strany pochopí.  
Jinak doma se snažím všechny hýčkat.
V práci ve škole se snažím, aby všichni měli rádi francouzštinu a aby se jí naučili a mohli jí použít, či do Francie jet. V těláku se snažím probudit touhu žáků se zapotit a mít rád jakýkoliv sport.
V trenérské praxi se snažím z každého vyždímat i to, co v něm není, a hlavně se do hry položit a hrát ji celým svým ,,JÁ“.

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm ráda pohovořila?
Chtěla bych jen říci, že nic v životě není nemožné, že když člověk chce a má trochu dobré vůle, tak jde úplně všechno. Já si to několikrát dokázala sama na sobě. Například, když jsem odjela do Francie a neuměla ani slovo, tam jsem začala chodit do školy učit se, snít o tom, že bych chtěla jednou rozumět a mluvit a pak se to stalo, ten den ,,D“ nadešel a byly další cíle.
Ve Francii jsem si začala dělat trenérské třídy, abych mohla trénovat a vést družstva a také to šlo. A bylo z toho krásných osm let, které mě pro život mnohému naučily.
Pak když jsme se vrátili do České republiky, tak jsem začala znovu studovat vysokou školu (kterou jsem kvůli volejbalu a volejbalové kariéře přerušila) a to byl snad doposud nejnáročnější krok při rodině, práci a všech mých koníčcích studia dodělat, ale opět jsem uspěla a dávám si další mety, kterých bych chtěla dosáhnout.
Nyní je to třeba naše roční dceruška Nikolka, která nám dává všem pěkně zabrat a my se snažíme jí stíhat v jejím denodenním rozvíjení osobnosti a často jsme unavenější než ona.

OTÁZKY JEN PRO TEBE

Čemu vděčíme za to, že ses ocitla ve Svitavách?
Úplná náhoda. Sháněla jsem práci, telefonovala po celém okrese a tady na Obchodní akademii, měli pro mě zprvu poloviční úvazek, jak vyšitý na mojí aprobaci tělesná výchova a francouzský jazyk, a tak jsme tu a je nám tady všem moc dobře.

Jaké má současný tým ženského áčka slabiny a jaké jsou jeho silné stránky?       Slabiny snad ani nemá a silná stránka je to, že holky chtějí makat a něco nového se naučit, moc dobře se s týmem pracuje.

Jaké jsou jeho možnosti?
Jeho možnosti jsou hrát vršek tabulky. Já osobně chci hrát o postup, ale to musím hráčky ještě přesvědčit, aby to chtěly všechny.

Na čem si nejvíce pochutná Nikolka, Evča a na čem Thoroušek (na Robina se ptát už radši nebudu ☺)?

U nás je to velice jednoduché, protože všichni si nejvíce pochutnají na masu, pak jsou to kila hroznů, teď jahod a Evča, ta sní k tomu všemu plata jogurtů a kila müsli. Nikolka chodí od jednoho k druhému a říkáním mňam mňam si vynucuje od každého něco a na závěr si dá ode mě brmbrm.


Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

Přála bych si, aby zůstali tak skvělými a početnými fanoušky jako doposud a aby se jejich řady ještě zvětšovaly, aby nás podporovali v časech dobrých i těch slabších a aby přihlásili do oddílu všechny svoje ratolesti, které by mohly jít v naších šlépějích a pak výš a výš.

Děkujeme za rozhovor.

 

Pavlína

 

Po příchodu do Svitav před nastoupením na mateřskou dovolenou Ilona odehrála pár zápasů na postu libera:

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll