Ženy "B": Minule radost (veliká), tentokrát zklamání (převeliké)

Nevím, co to u nás na hřištích a v tělocvičnách lítá, ale počet nemocných a nachlazených - "to už je opravdu moc". Tak jsme do Třebové (2. místo) jely bez Brůži, ta je dokonce v nemocnici, Zuzky a Kamily. Dostaly příležitost kadetky - Anežka a Denisa. Bez řečí, hned byly připravené jet, ačkoliv to bylo na poslední chvíli . Potěšily mě, chválím! Počasí nic moc, no spíš hodně fuj!!! Nad tělocvičnou přesto "zvítězila" antuka, vítr, chladno. Marně jsme čekaly, že se počasí umoudří, počkalo si, až skončíme - prevít jeden!!!

Slovan Mor. Třebová - TJ Svitavy "B" 3:2 (-23,-15,21,12,10); 3:0 (21,14,23);  Natka s Marťou na smeči, Wendy s Holy na bloku, Šimi náhra a na účku Anežka. Ta, panečku, kroutila hlavou, očima, rukama, kde že se to ocitla, ale šla do toho s vervou. Později na náhře Helča, Denča to statečně "vyzobala", když se ostatním přestalo dařit. Až do stavu 17:15 ve třetím setu jsme hrály fakt hodně dobře!!! Slabších chvilek jsme se sice nevyvarovaly (vždycky několik nevynucených chyb po sobě!), ale na holky byla radost pohledět. Hrály kolektivně a bojovně, pomáhaly si, nekácely se, když byly se šňůrou bodů "na řadě" domácí. Zvládnutá koncovka 1. setu (25:23) ještě nabudila, 2. set byl jednoznačně náš (25:15). Pohoda pokračovala - Wendy hlídala dobře sako, vzadu nahrazovala i libero, Šimi solila servis, Natka s Marťou si v útoku úspěšně pomáhaly "chytrými" míči. Šárce se dařily její nenapodobitelné taneční kreace, Anežka nekazila, dokonce ji bylo hřišti "slyšitelně slyšet" a to je móóóc dobře. To vše do poloviny třetího setu. No a teď bych mohla (a taky bych to nejraději udělala!!!) komentář skončit. Tečka. Protože co následovalo, to vlastně ani neumím popsat. Kolaps je cizí slovo, debakl, to není spisovné, tragédie, to se na volejbal nehodí, blesková ztráta formy, to je blbost, nechtění vyhrát, to není pravda, ..., tak já opravdu nevím, co!!! Stručně a snad i výstižně: dílem okamžiku spadla na naši půlku hřiště deka a držela se a držela!!! Na Monču jsme hrály tak 80 % míčů, když jsme je vůbec dostaly na druhou stranu, Šárka s Marťou, ty se prostě "vygumovaly", po Anežce s Denčou jsme víc chtít nemohly, byly vlastně dost statečné. No a ve třech až čtyřech se prostě vyhrát nedá, i kdyby hrály jako z partesu. No a to zase tak úplně nebyl náš případ. Fik ho - prohrály jsme 2:3, fik ho podruhé - dostaly jsme 0:3. Petr Potyš (nový trenér třebovských ženských, ale starý (myšleno letitý) volejbalový kamarád mě utěšoval, že jsou naše děvčata ještě hodně mladá, že jim chybí volejbalové zkušenosti, všechno mají volejbalově před sebou, že se budou jen lepšit, že ... No to já přece vím, ale přesto - aspoň jednou jsme měly vyhrát. A jestli to holky "nežere" ještě teď (= ve čtvrtek), tak je to hodně špatně!!!               .