Starší žákyně - 2006/2007

Komentáře k zápasům

Český pohár – starší žákyně – 3. kolo
Tachov 2. – 4. února 2007

• Do Tachova se sjelo 24 družstev z celé České republiky, poprvé Morava i Čechy dohromady.
• Hrálo se ve třech osmičlenných skupinách, v každé čtyři družstva z Moravy a čtyři z Čech, podle pořadí z předchozích kol. V minulém kole jsme hrály v první moravské osmičce, ale systém přepočítávání bodů a spojení s družstvy z Čech nás posunulo až do třetí osmičky.
• Náš cíl byl jednoduchý – umístit se na 1. – 2. místě a zajistit si postup do druhé osmičky.
• Ubytování v hotelu (jiná možnost nebyla), ale postele jsou lepší snad i v kriminálech – hrůza a děs.
• Tělocvičny, ve kterých jsme hrály, měly nízký strop a za bočními lajnami minimální prostor. Jo, jsme holt z naší haly asi rozmazlené.
• Celý týden před odjezdem jsem se nervovala, protože koncem ledna je ve školách vždycky vysoká nemocnost. A taky to tak dopadlo – z deseti hráček odjelo nakonec jen sedm. A to je na takový finálový turnaj, kde děvčata sehrají během jednoho a půl dne sedm utkání, skoro katastrofa. Na druhou stranu – prořidlá byla i další družstva – chřipka a nachlazení řádí všude.

TJ Svitavy – TJ Frenštát p/Radhoštěm 1 : 2 (23, -22, - 11)
První set byl vyrovnaný od začátku do konce, za stavu 23:23 zakončila set dvěma esy Míša Brůžičková. V následujících dvou setech jsme hrály moc špatně!!! Soupeřky naopak hrály s velkou chutí, „slabší“ volejbalové umění nahrazovaly zápalem, povzbuzovaly se, viditelně nám chtěly oplatit porážku z prvního kola ČP. Naše děvčata působila otráveným dojmem, hrála bez elánu, jako by ani vyhrát nechtěly. Jediná hráčka, která odehrála „svoje“, byla Míša Brůžičková.

TJ Svitavy – TJ OA Třebíč 0 : 2 (-13, -25)
Také Třebíč se na nás chystala i je jsme dosud v ČP porážely. Protože se nám v prvním utkání nedařilo, změnily jsme systém a hrály na dvě nahrávačky (Lucka Šimková a Verča Šabrňáková). Cílem bylo hru uklidnit a vnést na hřiště „pořádek“. Minulo se to ale účinkem, Třebíči stačilo, aby míč dostaly na naši polovinu, zbytek jsme si zařídily samy nevynucenými chybami. Žádná z hráček nedokázala ostatní strhnout a zcela rezignovaně jsme set odevzdaly 13:25. Začátek druhého setu jsme „zachytily“, dokonce jsme vedly 13:9, 22:18. Výrazně se o to zasloužily Verča Šabrňáková a Markéta Jelínková tvrdými servisy. Soupeřky se ale nevzdávaly a stav srovnaly na 22:22. Měly jsme ještě setbol za stavu 24:23, ale nevyužily jsme ho, nakonec se radovala děvčata z Třebíče – 27:25. Je neuvěřitelné, že jsme tento set dokázaly prohrát, protože se nám v něm podařilo dát celkem deset přímých bodů z podání!!! Opět to nebylo o volejbalovém „neumění“, ale o přístupu ke hře, nekolektivním výkonu. Připadala jsem si jako na tenise, každá hrála jen za sebe. O tom ale volejbal rozhodně není.
Moje představa o tom, že celkem bez problémů uhrajeme první nebo druhé místo, začala mít povážlivé trhliny. Dvě utkání, dvě porážky, to nikdo nečekal. Hlavou kroutili i trenéři ostatních družstev.

TJ Svitavy – TJ Jiskra Havlíčkův Brod 2 : 1 (23, -20, 11)
Vrátily jsme se ke hře na jednu nahrávačku, na „účku“ (univerzálka) nastoupila Lucka Křečková. A hned se změnila atmosféra na hřišti. Lucka je bojovnice, povzbuzuje, usměje se, dává družstvo dohromady. Dobře jsme přijímaly servis, a tak to poprvé neměla Lucka Šimková na nahrávce tak složité.Po vyrovnané hře se v koncovce prosadily na podání Klára Dobišová, na smeči Šárka Holasová a v útoku středem sítě Míša Brůžičková. Set jsme vyhrály nejtěsnějším rozdílem 25:23. V druhém setu jsme hrály nevyrovnaně, dokázaly jsme například vést o tři body a vzápětí o čtyři prohrávat. V koncovce jsme hrály zbytečně riskantně, možná přesněji nezodpovědně – dvě zkažená podání, nevynucené chyby v útoku a bylo to 20:25. Uznání si zaslouží pouze Lucka Křečková. V tie-breaku jsme posílily útok (Markéta Jelínková). Během chvilky jsme ale prohrávaly 4:10 a vypadalo to, že ztratíme další utkání. Na podání se však dostala Verča Šabrňáková a devíti!!! jistými, ale tvrdými útočnými servisy dokázala vývoj setu zvrátit v náš prospěch. Její servis soupeřky obtížně přijímaly, nemohly si dobře připravit útok a na naši stranu se vracely celkem lehké balóny. Z přesných nahrávek Lucky Šimkové pak bez chyb útočily Klára Dobišová a Markéta Jelínková. Vyhrály jsme 15:11, celé utkání pak 2:1.

TJ Svitavy – VSK Baník Sokolov 2 : 1 (21, - 26, 13)
Každý, kdo se díval, viděl, že mezi oběma družstvy je „volejbalový“ rozdíl minimálně jedné třídy – a to v náš prospěch. Jenže ani proti takovým družstvům to nebývá jednoduché. Viděla jsem, že Lucka Šimková (jediná nahrávačka) už začíná být unavená, byla pomalejší a často si pomáhala nahrávkou bagrem. Druhou nahrávačku jsme ale neměly, tak musela se sebou bojovat. Utkání jsme sice vyhrály, ale skoro nás – doslova a do písmene – upinkaly!!! Na vítězství mají zásluhu především Míša Brůžičková a Klára Dobišová. Obě jsou blokařky – nejvyšší hráčky – přesto to byly ony, které družstvo celý zápas zachraňovaly v obraně v poli. Bylo obdivuhodné, co dokázaly (za jiné hráčky!!!) v obraně posbírat.

TJ Svitavy - VSK Spartak Děčín 2 : 0 (12, 14)
Páté utkání v jediném dni, to už obvykle všechny tzv. melou z posledního. Abychom zůstaly ještě (více teoreticky) ve hře o postup do druhé osmičky, musely jsme samozřejmě vyhrát. Nevím, jak se to stalo, ale tentokrát se nám doslova vše dařilo. Soupeřky jsme porazily s velkou převahou, nenechaly jsme si vnutit jejich hru. Výsledky jednotlivých setů to dokládají.

TJ Svitavy – VK Tachov 2 : 0 (27, 13)
Nedělní začátek již v 8:30 byl krutý. Po pěti sobotních utkáních dostat děvčata do plného pohybu a soustředění tak brzy ráno, to je skoro nemožné. Vláčné pohyby, pomalé reakce,… Vedly jsme už 9:2, ale pak jsme na hřišti začaly usínat. A zase tomu pomohl „borec na konec“, tj. Lucka Křečková. Přinesla na hřiště bojovnost, elán, povzbuzování. Smečařky v koncovce nechybovaly a set jsme nejtěsnějším rozdíle 27:25 vyhrály. V druhém setu bylo na hřišti v podstatě jedno družstvo – my, vyhrály jsme 25:13.

TJ Svitavy – VSK Český Krumlov 0 : 2 (-19, - 15)
Poslední zápas byl poznamenaný tím, že už bylo jasné, že na postup nedosáhneme. I kdybychom vyhrály 2:0, horší skóre nás odsouvalo na třetí – nepostupové místo. Motivace se těžko hledala a tak jsme se většinu utkání bránily. Vítězství Českého Krumlova bylo zasloužené.

Hrály: nahrávačka Lucka Šimková; smečařky Šárka Holasová, Markéta Jelínková; blokařky Míša Brůžičková, Klára Dobišová; univerzálky Verča Šabrňáková a Lucka Křečková

Výsledky:	1. skupinu vyhrál TJ Nový Jičín
	2. skupinu vyhrála UP Olomouc
	3. skupina:	1. TJ Frenštát pod Radhoštěm
		2. Spartak Děčín
		3. TJ Svitavy

Závěr:

• Cíl – postoupit jsme nesplnily, ale musím být spravedlivá, se sedmi hráčkami na tak náročný turnaj to byl cíl opravdu odvážný.
• Příčinou našich proher nebylo volejbalové „neumění“. Jako celek jsme byly rozhodně volejbalově nejlepším družstvem. Co je ale naším velkým nedostatkem, to je přístup ke hře. Chybí nám dravost, snaha poprat se společně o výsledek, i když to moc nejde. Nevadí, když prohrajeme, ale o výsledek se musíme společně doslova porvat. Volejbal je přece kolektivní sport!
• Poslední kolo Českého poháru bude koncem března v Třebíči a věřím, že tam porážky svým soupeřkám vrátíme.

Marcela Sezemská