Když Maorského tanečníka honí paní Zelená!

Jméno: Robin Šauer, allias fenomenální a jedinečný Sarto Rety

Družstvo: Maori battalion

Post: Takový ten usměvavý chlapec s kouzelným nápojem od baru

Ročník narození: 1980

Výška: necelé dva metry, asi 183 cm

 

 

Jaké byly tvé sportovní a volejbalové začátky?

Sportovní začátky již sahají do daleké minulosti a jistě jste o nich již několikrát četli v novinách či sledovali dokumenty v televizi, tudíž Vás s tím již nebudu dál zdržovat. Mé volejbalové začátky se však začaly psát až začátkem tohoto století. To jsme se scházeli vždy v sobotu po hokejbalovém zápase v tehdejší restauraci Nagano, kde jsme se potkávali s taktéž oslavujícími chlapci z volejbalu. A můj takřka starší bratr Šudy mě s těmito roztomilými chlapci, kteří zpívali krásné a romantické písně, seznámil. A jelikož jsem v té době měl ještě zlatý hlas a nevypil jsem víc jak šest limonád za večer, tak jsem se moc hodil do jedné operní árie, tuším, že se jmenovala něco jako Haj-laj-lilá a pak už to šlo tak nějak samo. Začal jsem trénovat s místním A – mužstvem, občas jsem alternoval v Itálii a má kariéra se slibně rozvíjela. Pak ale přišla vleklá zranění se záděrem, která se bohužel opakovala tak často, že jsem byl nucen ukončit svou profesionální kariéru a tak dnes již jen vypomáhám v městské lize, kde tak alespoň vzrostla její prestiž a úroveň.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?

Tak dle názoru jistých odborníků z hotelu Národní dům, kteří zasedají každou neděli nad plným stolem, by to jistě byl pan rozhodčí…Ale dle mě, by to měl být hráč, který se účastní všech rozeher, tudíž nahrávač. Je to osoba, která je asi nejvíc zodpovědná, neboť určuje důvěru ve své spoluhráče a tudíž má největší možnost hru ovlivnit. Na druhou stranu, abych neházel odpovědnost pouze na nahrávače, mohu s jistotou říci, že je to jakýkoliv hráč, ať už ten, co hraje, střídá, trénuje, či jakkoliv pomáhá, třeba i fanoušek. Zkrátka nejdůležitější osobou na hřišti je ten, kdo dokáže ovlivnit všechny ostatní a strhnout je k jedinému cíli – vítězství.

Sleduješ svitavský volejbal? Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

Samozřejmě sleduji a pro mě osobně je momentálně největší osobností nezlomný Jarin. Doufám, že si z něho budou naše naděje brát velký příklad.

Co bys označil za svoji největší volejbalovou přednost a naopak slabinu?

Tak slabina je asi hra s balonem obecně, byť občas mám taky den…. A ta silná stránka bude asi právě, ta víra, že vyhrát se dá i zápas, který hraješ proti soupeři, jenž drží všechny trumfy ve svých rukách. Zkrátka hra není rozhodnutá, dokud poslední míč nespadl na zem. Jedním slovem tedy „Víra“.

Jak se ti líbí to systém turnaje MVL? Máš nějaké doporučení pro pořadatele?

MVL se momentálně každým rokem vyvíjí a myslím, že nynější systém dvou lig byl správným krokem. Doporučení jako taková nemám, snad jen jestli by nešla zařídit roznáška osvěživa i pro hrající týmy… to aby se Elvis nenudil.

Se kterým týmem si vždy dobře zahraješ?

V současné době se náš tým musí probírat dopadem ekonomické krize, což se u nás projevilo velkými škrty v rozpočtu. Já sám jsem si musel snížit platy na polovinu z činností jako je Manažer týmu, Viceprezident oddílu či nástěnkář. A samozřejmě nezůstalo pouze u platů vedení oddílu, ale došlo i na snižování platů hráčů, což kromě mě a spolumajitele klubu Lišáka postihlo všechny hráče. Za důsledek to mělo, že jsme nebyli schopni nastupovat v letošním ročníku v plné sestavě a tak naše zápasy byly velmi vyrovnané. Proto mohu říci, že jsem si zahrál velmi dobře proti všem účastníkům.

Kdo z účastníků MVL se ti dlouhodobě vzhledem k podaným výkonům na hřišti líbí?

Obecně se mi velmi líbí úroveň nahrávaček skoro ve všech týmech. Z hráčů bych jmenoval Jardu Hrabálka a Mílu Kopřivu. A samozřejmě nemohu zapomenout na dokonalé zákroky Pepy Koláře, obzvláště v jeho speciální obuvi.

Tvůj největší sportovní úspěch?

Tuším, že to bylo druhé místo v mixech, tenkrát ještě jako reprezentant Jednotného Rolnického Družstva Polnohospodár Topolniky. A pak samozřejmě titul vítěze Evropské ligy z Opavy, byť tehdy jako fanoušek. Jmenovitě Lála Dále postup do finálového turnaje Světové ligy – taky jako fanoušek.

Jaké máš jiné záliby?

Tak například rád vařím. To už je taková moje slabost, já jak vidím někde volnou plotnu nebo troubu, tak tam musím hnedka něco hodit, abychom si mohli něco sníst… A taky, když na to přijde, tak rád skáču. To jsme jednou byli v Itálii na lyžích a já se zapomněl na vrcholcích hor při západu sluníčka. Koukl jsem na hodinky a uvědomil si, že je zle. To víte člověk nepřijde včas, v hotelu udělaj poplach a jdou ho hledat. Rozhod jsem se, sjedu to šusem. Sráz jako střecha, navíc námraza a jen se odpíchnu, jen se odpíchnu, uslyším takový tichoučký „cink, cink“. A hrome vázání pomyslel jsem si, zkouším připlužit a nic a najednou Vám na pár metrů kůň se saněma, to bylo to „cink,cink“. No to bude po mě pomyslel jsem si. V tom jsem si všiml takové muldy. Řek jsem si buď a nebo. Trošku jsem se přikrčil, najel do té muldy, vodrazil a pink, takhle jsem si zespod škrábnul lyžema o ty klády.Takhle, na chlup. No co Vám mám povídat, ty koně z toho byli úplně paf.

Oblíbená hudba, film?

Z hudby poslouchám většinu poslouchatelného, především mám rád nějaké ty pěkné české alebo slovenské piesničky. A z filmů je to většina českých, spíše starších filmů Jaký se ti líbí kluci/holky? Tak moji princeznu Olinku již jistě všichni znáte…. A kluci? Já nevím , nechte mě bejt…Noviny nečtu, o politiku se nezajímám…..

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce?)?

Rodina je to nejkrásnější co mě kdy potkalo a hlavně doufám, že brzy potká. A práce? To je jen prostředek jak si obstarat žetony do hry. Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád pohovořil? No myslím, že se to poprvé stalo asi před rokem, to jsem seděl někde u pěkného ohníčku a docela pěkně se s přáteli bavil, když v tom se to stalo. Na levém rameni se mi objevil ten hodnej a na pravým ten zlej a od té doby se tyhle dva ve mně tak nějak perou…. No možná jste si toho už někdy sami všimli…

Jsi pravidelný účastník soustředění v Hošťálkové. Prozraď nějakou historku.

To se snaď ani nehodí…. Nu dobrá tedy. Bylo to takové dopoledne, kdy jeden z nás musí zvládnout všechno sám, takzvaný muž s koženou brašnou. Toho dne musel krom tréninků ještě zvládnout uvařit rýži. My zatím zaujmuli místo na zámku a čekali až se pojedou motorky 125 ccm. Za nás tam tehdá nastupoval Lukáš Pešek, velký favorit na vavřín. Závod začal a my se skvěle bavili. Když v tom se mezi nás vřítil onen muž, co musí zvládnout všechno sám. Ve snaze nás rychle dohnat, zavlažil své hrdlo jemným nápojem a plně se nechal pohltit nervy drásajícím soubojem jako v dobách, kdy spolu soupeřili Cappi a Rossi. Po dvaceti odjetých kolech a … no prostě po dvaceti odjetých kolech jsme slavili skvělé třetí místo. V tom si člen, jenž vždy zvládne všechno sám, vzpomněl na rýži. Ano uhodli jste… i rýže se dá připálit. Jako omluvu však musím uvést, že se Meldovi krom loňských kuřat již podobný problém nikdy nestal.

Tuším, že proběhla nějaká vsázka mezi Tebou a Petrem Sezemským. Jaká?

Pokud mě paměť neklame, tak k tomu došlo při příležitosti narození Kouďáka nejmladšího. Máza toho večera rozvinul sáhodlouhou debatu o vývoji populace u nás a vůbec v celé Evropě. Po nekonečných debatách při, kterých jsme se shodli, že jediný pravý muž je Melis, který již dokázal zplodit třetího potomka, jsme se s Mázou rozhodli pro tajnou sázku, která má umocnit naši budoucí rodinnou radost.

Pravidelně předvádíš haku - maorský válečný tanec převzatý rugbyjovými novozelaskými All Blacks - Ka Mate. Co to naučit všechny. To by se nás v hale asi soupeři báli?!

Je to můj fanouškovský sen. Haka v podání jednoho člověka může být pěkná, ale Haka v podání dvaceti lidí…. No jen si představte, jak se musí cítit ten, kdo stojí na druhé straně. A přitom by nám to zabralo necelou hodinku. A jak by nás začali lidi z tribun vytleskávat, tak mám pocit, že by jsme vedli už minimálně 10:0. Inu takto se dají vyhrávat zápasy…

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

Fanouškům a čtenářům velké dík za všechnu podporu. A přání, ať se jim hra, kterou všichni předvádíme líbí. Ale především bych rád vzkázal všem lidem, co se o volejbal starají, ať už v jakékoliv míře, aby jim to vydrželo, protože bez Vás by volejbal nebyl volejbalem..

 

 

 

 

 

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll