KKY a JKY: Radíme, nejezděte vlakem, a sdělujeme, elitní osmička ČP opět naše!!!

Nejdřív - Nejezděte vlakem!!! Vzhledem ke vzdálenosti, počasí a nedostatku odolných řidičů jsme minulý týden (25.-27.1.) vyjely do U.H. na další kolo ČP už v pátek – a vlakem. Významný lobista ČD Luděk Šimek nám našel spojení, vyčíslil úsporu (proti autům), potvrdil jen jedno přesedání, … no co lepšího bychom si mohly přát? Hned v čekárně na nádraží jsme vzbudily rozruch – naše bágly a tašky s volejbalovým oblečením, jídlem, fény, šampony,  … zabraly skoro celou čekárnu. Vypadalo to, že jedeme nejmíň na měsíc, nebo na Měsíc?  Vyjely jsme v dobré náladě v 18:00 a u Dinasky zamávaly lobistovi Luďkovi, který stál u trati, a abychom ho dobře z vlaku viděly, celý svítil a mával nám. My taky – jako divé! V Č.T. neměl být s přestupem žádný kvalt a v Hradišti jsme měly být před 21:00 hod. Paráda – jenže!!! Nic netušící jsme v Č.T. daly bágly na kupu a usadily se k čekání na Šohaje. No kdo by se nechtěl svézt rychlíčkem Šohajíčkem? Velení si ještě „odskočilo“ na kafe – pohoda, klídek. A pak už to byla smršť. Ohlášené zpoždění 30 min. jsme vzaly s úsměvem, protože přece 30 minut sem, 30 minut tam. Když naskočilo 60 min., začala Marcelka – manažerka přes ubytování – žhavit telefon, aby nám nezavřeli internát. 70, 90, 120, 130 min – a sakra. To už k smíchu dávno nebylo. Marcela vzala útokem dopravní kancelář a zjistila, že Šohaj ještě nevyjel z Prahy. Bylo jasné, že nás (a nejen nás!) mají ČD za blbce, kterým se něco takového nemusí ani ohlásit. Proč taky!? Nastoupila krizová varianta, i couráky – do Olomouce, do Starého Města, a konečně do U.H. Z Olomouce jsme nabraly další zpoždění a bylo nebezpečí, že ve St. Městě nestihneme poslední přípoj do cíle. Požádaly jsme průvodčí o radu a ta to za nás ochotně řešila telefonicky s „kýmsi“. A víte, jak? Kdyby nám poslední spoj opravdu ujel, dostaly bychom (s ohledem na to, že jsme s sebou měly skupinu dětí) tzv. „UNIKÁTNÍ KARTU“. To znamená, že bychom si dopravu do cíle zajistily samy (třeba taxíky) a ČD by to zaplatily (ale prý jen do určité výše!!!). To jsem teda koukala. Myslím, že něco takového neví ani lobista ČD Luděk.  A nabídli nám taky druhou variantu řešení – mohly jsme se „vzdát“ další cesty a dostaly bychom jízdné zpět. Tato varianta mě pobavila. Naštěstí vlak počkal a před půlnocí jsme byly už v postelích!  Teda příště nevím, nevím, budu se móóóc rozmýšlet, jestli se ještě svěříme do náruče ČD.

A teď volejbal - Elitní osmička ČP opět naše! 3. kolo ČP  pořádala Slovácká Slávia Uherské Hradiště. Hrála se zde jak první, tak druhá osmička. My mezi oběma „balancujeme“ – začaly jsme ve druhé, v listopadu jsme si vybojovaly první, v prosinci jsme zase spadly do druhé. Takže v Hradišti jsme žlutočerné svitavské barvy hájily ve druhé osmičce. Hrálo se v hale (3 hřiště) a v tělocvičně zdravky Ta byla moc pěkná – světlá, topilo se v ní, blízko na nádraží i na intr, takže spokojenost - hrály jsme v ní většinu zápasů.

Svitavy – Turnov 2:1 (-20,7,9); Sobotní ráno - začátek jako obvykle – ospalé výrazy, šouravý krok do tělocvičny, vláčné pohyby na úvod, …  A první set tomu odpovídal. Zbytečné chyby, soupeřky neměly skoro žádnou práci. Daly servis, o zbytek jsme se postaraly my. Vrcholem byla desetibodová šňůra, kdy jsme míč nedostaly přes síť. No hrůza - co tady vlastně chceme, brblala jsem si potichu! V druhém setu daly soupeřky jen 7 bodů!!! Verča jim sázela jeden výborný servis za druhým, pak ji vystřídala Urby, v útoku jsme nekazily a set byl za 15 minut hotový. Připadala jsem si jako na kolotoči, na vlnové dráze – jednou dole, hned zase nahoře. V tie.breaku jsme točily za stavu 8:6, koncovka byla bez nervů. V útoku překvapila Verča, sama se asi nestačila divit.

Děčín – Svitavy 0:2 (-13,-18); Taky Děčín byl v minulém kole v 1. osmičce a s námi spadl. Družstvo bylo složeno z úplně jiných holek, než minule. S přehledem jsme vyhrály, soupeřky nekladly nějaký odpor. Vendy se snažila úspěšně zrychlovat útok středem sítě, výborně jsme blokovaly, především Šimi a Urby.

Svitavy – Slávia Hradec Králové (KKY) 1:2 (20,-19,-14); Zatím jsme všechny vzájemné zápasy vždy vyhrály my a to samozřejmě holky z Hradce štvalo (koho by to neštvalo). Dobře se na nás připravily, asi chtěly tentokrát vyhrát víc než my a povedlo se jim to – zaslouženě! 1. set jsme sice vyhrály, ale byly jsme pomalé, u míčů pozdě, někdy vůbec ne. A vlastně jsme hrály bez útoku – do stavu 20:16 jsme ani jednou úspěšně nesmečovaly!!! Druhý set, to už byla jen volejbalová bída a utrpení. Např. Stav 5:12, ale těch 5 bodů na naší straně, to bylo 5 chyb soupeřek. Smečařkám se nedařilo, ani Kišce, ani Verči, set byl ztracený.V tie breaku nás soupeřky doslova uzalívaly a my nebyly schopné jim to posbírat. Marcela  do nás hučela horem dolem, ať se postavíme jinak, ale my si pořád hrály „to svoje“, až jsme prohrály. Pro názornost - z těch 16 bodů, které soupeřky v tie breaku daly, získaly 12 ulívkou!!!

Na další zápasy jsme se musely přesunout do haly, kde se hrála i první osmička. Trocha opravdu čerstvého mrazivého vzduchu nás asi srovnala líp, než sto padesát pokynů od trenérek. Ale to v tu chvíli ještě Marcela nevěděla, takže se moc přátelsky, ani nadšeně netvářila. Zima a průvan i v hale - to nás pak probralo dokonale.

Pardubice – Svitavy 0:2 (-24,-23); Se soupeřkami se známe už několik let z krajských přeborů, a tak jsme věděly, do čeho jdeme. Od začátku jsme prohrávaly – o tři, čtyři body a náskok ne a ne zlikvidovat. Několikrát jsme se přiblížily na jediný bod, ale pak zase špatný příjem a znovu větší propad. Vendy s Terkou se pořádně naběhaly, aby vůbec mohly nahrát.  Prohrávaly jsme 18:23, pak 20:24 a na servis šla Šimi (ml.), teda Bára. Nasázela parádních šest kousků – soupeřky vracely jen zadarmo a s tím jsme si už poradily – vyhrály jsme 26:24. Druhý set, no jak ho popsat! Chtěly jsme moc, ale nešlo nic. Stav 11:23 – střídaly jsme. Přišla Dvořka – bezelstný úsměv,  první lob do volného prostoru – ruce radostně nad hlavou – po dlouhé době bod. Všechny jsme už ale byly smířené s tím, že budeme hrát další tie-break, jenže …. Na servis se postavila Urby. Její krátké servisy, které „zapadaly“, soupeřky doslova rozložily. Urby set doservírovala (13 kousků) až do neuvěřitelného vítězného konce 25:23. Buď dala esa, nebo se k nám míče vrátily zadarmo a pak se postaraly útočnice. To se může stát jen v holčičím volejbale, procedila za lajnou Marcela a Marcelka s Martinou si jen utíraly zpocená čela. Říct mi někdo, že se tohle stalo, tak tomu nevěřím. Ale opravdu!

Uherské Hradiště – Svitavy 0:2 (-17,-19); Poslední sobotní zápas - proti domácím. Sice už jsme byly unavené, ale to všichni. Diváci domácím fandili, jak jen se dalo, ale nepomohlo to  S přehledem jsme vyhrály 2:0. V sestavě zůstala Dvořka a hrála dobře. Navíc vnesla na hřiště úsměv a pohodu. Soupeřky jsme převálcovaly především servisem a bloky, rozhýbaly jsme se i v poli.

Sbalily jsme svých pár švestek a šly kilák a půl zpátky na intr. Večeře (kuře s rýží) do nás spadla, jen to zasyčelo. Tím, že nám na poslední chvíli onemocněly hráčky, jsme měly několik porcí navíc, i ty v momentě zmizely. Pak už jsme byly rády, že jsme v postelích. Ani obvyklá schůze nebyla!

Svitavy – Vratislavice 2:0 (15,12); Byl to náš jediný nedělní zápas, protože Duchcov kvůli zranění jedné hráčky odjel. Vyhrály jsme bez problému, dařilo se nám i v útoku. Jak Verča, tak Kiška a Bára  to po pěkných nahrávkách Vendy a Terky sázely do pole soupeřek pěkně přes bloky, nebo se jim vyhnuly. Nebylo co řešit.

Víkendová sestava: Vendula Tmejová a Tereza Baráková (N,U), Michaela Urbánková a Barbora Šimková (B), Tereza Kissová, Veronika Andrlíková a Nikola Dvořáková (S), Michala Frantová (L).  Velení: Ma(rcelka) + Ma(rtina) + Ma(rcela)

Druhou osmičku jsme vyhrály – takže spokojenost – vracíme se zpátky mezi nejlepší. A to jsme chtěly! Poslední kolo ČP bude v březnu a pořadatelem bude Přerov.

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll