Mistři Pardubicka i Hradecka!

V neděli se mně nějak nechtělo vstávat. Asi byl důvod v kamarádově dceři, která mu přinesla účet od svého mobilního telefonu na deset a půl tisíce za internet. Bylo to potřeba řádně vykompenzovat oboum zúčastněným stranám, ale to jen tak o tom vstávání. Jelo se do Hradce Králové na závěrečné kolo Krajského přeboru starších žáků. Áčko hrálo v 11:00 a Béčko až půl hodinu po poledni. Tím se můj odjezd dodávkou od Robina a Melise se Sekerášem lišil tím, že nám po cestě pršelo a jim lilo.

Hala v Hradci byla k mému překvapení úplně stejná jako vždy a to v ní v sobotu hrály Wanastowi Wjeci. Tím, že tam byly obě dvě skupiny pardubicko-hradeckých krajů, tak to vypadalo jako na Českém poháru. Počet zápasů byl také náročný. Pět hrálo Áčko a tři Béčko. Kvalita soupeřů již pohárová nebyla. Pro příklad uvedu začátek setu s Rychnovem, kdy Číža podává 11x je to tedy 10:0 pro nás a nám jedenáctý bod není přičten z důvodu míče zdarma letícího doprostřed našeho hřiště, ale nikdo jej od nás nechtěl hrát. Tak jsme se zasmáli, ale nezahráli si.

Jediný adekvátní soupeř byl starý známý Kuba Lejsku se svým Hradcem. Rozhodčí se snáma nemazal a valil to 60:40! Jenže to bylo houby platné. Kluci se stejně bod po bodu soupeři soustředěnou hrou vzdalovali. Hradečáci hrají dobře. Techniku mají nesrovnatelnou s předchozími kluby, proti kterým jsme hráli. Mají dva solidní bijce. Hráči č. 2 a 3 umí zahrát s kloudným příklepem! Ale je to tým prvního útoku. Jakmile dojde k možnosti bodovky už je mančaft poloviční. Střeďák neodstoupený atd. No pak to jde kopcem do hlavního kůlu, a jak chcete hrát přes Kliku a Jedlu když mají dosah 329 a 317. Však je uvidíte na republice ve Svitavách a tam rozhodně poslední nebudou.

S rozhodčíma to celkově šlo. Byla to ukázka, jak i mladí kluci dokáží rozhodovat a hlavně ukazovat tak, jak se má. Míň bylo zapisovatelů, ale myslím, že nikoho nezabilo, když šel na chvíli otáčet číslama. A ne jako odstrašující případ den před tím na mladších žákách v Chocni.

Abych to tady zvolnil, tak hned po příjezdu do haly a kávičce se vždy vrhnu do batohu na svačinky, co si ráno pečlivě připravuji. Jenže šáhnu pro mikroteňák a v něm patka a čtyry suché chleby. Čuměl jsme na to jak Bulhar do mlátičky, než mi došlo, že jsem ráno ve spěchu sebral z kuchyňské linky i zbytek chleba, co měly spící holky ke snídani. Asi si musely udělat něco na vidličku ...

K jednotlivcům: Začneme Mirďasem, který jediný skolen morovou epidemií nemohl jet. I když jsem to na něj v neděli ráno ještě telefonem zkoušel. O Čížovi již byla řeč. Střídal se s Johym na náhře oba dobré výsledky. Číža je odvážnější a rychlejší, Johy zase umí sviňácky ulejt. Mára Šulc odváděl svoji naprosto standardní práci. Ještě je naučíme ulejvat míč zahozením a ne lobem darováním soupeři a bude na republice král. Pozastavím se u dvou K. Kvápa a Klikoun. David mile překvapil se svojí hrou a hlavně jsem nechápal, kde se najednou naučil příjem, který mu od začátku trénování dělal největší problém. Jak ze hry tak z podání se mu dařil až k nevíře. Ondřej do míče začal mlátit a nahravači jej vytěžovali i z doskoku. A tak mlátil a trefoval do hlav vyděšené polaře. Moc se mně to líbilo. Hned jsem si říkal, že to příští rok v poháru nebude zase tak strašné. Střídající bratranec Tomáš taky nějakou merunu složil a ani nikterak nekazil. Potácí se mně s technikou, ale to v Hošťálkové odstraníme. Střeďáci Jedla a Konec /kapitán/ hráli na pohodu. Jedla, jak nehraje příjem prstama, tak hodněkrát prožene nahravače, ale zase to nahradí výskokem a rychlostí nad sítí.  Konec čas od času udělá chybu jako Brno /nejde třeba na blok a tak v trojbloku je díra jako vrata/ jenže už nedělal tolik fintiček jako jindy /to bude asi tím KAPITÁNEM/.

Vyhlášení nejlepších týmů od Lídy Hartaštové nebylo nijak zdlouhavé. Dala nám pohár a medaile i pro nemocného Mirďase a nezúčastněného Štěpána Hlaváčka. Od hlavního pořadatele kluci obdrželi něco málo sladkého.

Teď se vrhneme do závěrečných fází přípravy na MČR a to jak po stránce herní, tak i po stránce organizační. Po doladění všech detailů se nadržení na hru vrhneme s pomocí domácího prostředí a diváků na soupeře. Těším se na to jako malé děcko na Vánoce ...

Dole zleva: Šimon, Adam, Jirka, Peťa, Lukáš, Filip a Petr

Nahoře zleva: Tomáš, Číža, Klikoun, Jedla, Šluk, Johy a Kvápa

Na ramenou: Konec /KAPITÁN/

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll