Mladší žáci - finálová skupina A - první kolo!

Na počátek vysvětlení hracího systému. Mladší žáci odehráli v Pardubickém kraji pět kol se soupeři Lanškroun, Česká Třebová, Pardubice a svitavským béčkem. Všechny zápasy vyhráli bez ztráty setu a postoupili do finálových bojů. Zde se spojuje Pardubický a Hradecký kraj dohromady a hraje se o celkového vítěze v osmikolové soutěži. Hrát budou s Hradcem Králové, Rychnovem nad Kněžnou a Pardubicemi.

První kolo bylo nalosováno do Pardubic. Ochotně se přihlásil na test vozidla na neodklizených vozovkách pan Johanides a za to mu udělujeme pochvalu před nastoupenou jednotkou a rozvinutou vlajkou. Pohodová cesta osobními vozidly s nízkými spodky skončila v Hrochově Týnci. Moje oblíbená zkratka přes Kostěnice a Dašice najetá vedne v noci za před patnácti lety rodícím se Tygrem se stala omylem. Na silnici nebylo ani šáhnuté. Nechápali jsme důvod, když ostatní cesty byly suché. Asi se tady silnice štítí, nebo zlomili radlici a teď to tají a doufají, že se na to nepříjde. No zkrátka auta plakala a řidiči nadávali jako špačci (sorry Iveto - jinej fogl mě nenapadl). 

Hrálo se na gymnáziu, kde to vše měla pod kontrolou a dobrou pohodovou organizací Dáša Bílová. Kluci nastoupili v dresech funglofkách, které žářily rudě jak knížky o Kladně. Jen soupeři byli nějak smíření, že s námi nevyhrají, pokaždé rezignovali již od počátečních míčů. Ty zařizoval úspěšně skákaným podáním David. Celkem mu šly a tak udivoval příchozí rodiče. Vyhráli jsme všechny zápasy v klidu a jako trenér jsem nemusel dávat taktické pokyny a mohli jsme se soustředit pouze na techniku. Tady jsem rád, že Petr Sezemský nebyl přítomen (jel s béčkem do České Třebové vlakem), protože by náš oddíl musel platit na pardubickém hřbitově několik parcel na hroby. Až tak hrozně jsem viděl, co všechno naši hráči, vytrénovaní drilem na dodržení techniky, dokáží po vánocích zapomenout. 

Johymu se nechtělo používat blokařský přesun, Klikounek si dal předsevzetí, že nikdy nepokrčí nohy v kolenou a tak sřílel prstama příjmy jak pistolník, nejzkušenější Saša Konečný ukazoval klukům kam do háje se dá fláknout podání, Jedla ho kopíroval a u smeče dával nohy k sobě jako voják, David zapoměl jak se ulívá jednou rukou. Zvolání JÁ bylo snad zakázané! Jako nejlepšího hráče vyzdvihnu Čížu. Ten se naučil parádní plachtu a zase si vyzkoušel sérku asi deseti podání na zdecimovaném soupeři. Nahrával celkem v klidu, i když zjistil, že bagrem přes hlavu to určitě nebude to pravé ořechové.

Odměnou za povedený krok do finálové soutěže nebyla žádná sladkost, nýbž zastávka v Janově na soutěži, při které tahá kůň s jezdcem člověka na lyžích. Zrovinka probíhaly skoky na můstku. Vyhrál nějaký snowboarďák velikým skočením, že pořadatel musel donést z domu rýsovací pravítko na změření ukrutné délky. A jelikož byla velká zima a nikdo ze závodníků nechtěl předvést nějakou parádní rozrazhlavu ani tělolam, valili jsme domů.

A ještě maličkost. V tělocvičně v Pardubicích hrály po našem volejbale žákyně basket. A tak jsem se zeptal jestli znají pravidla. Řekly, že jo. Já jsem jenom potřeboval vědět, jestli platí vlastní koš i za tři body. Tak platí! A body se napíšou kapitánovi soupeře. Z toho plyne, až budete hrát basket, hned se hlaste na kapoše. Třeba nějakej blb od soupeře při změně stran zapomene kde je sever a flákne si vlastňáka! Nazdár! 

Zleva stojí: Saša, Johy, Klikoun, pan Johanides a Jedla. Na zemi sedi David a Číža.

Tyto dvě fotky nejsou záběry z rozcvičky, nýbž z kolektivního trestu, za mizernou hru v posledním zápase a nedaná první podání. I přes počítání na doby měli naši ogaři z represe tradičně jundu! V úterý mají na tréniku na záskok trenéra Melise a tam jsem přesvědčen, že humor dojde!