Mladší žákyně na výstavě koček

Pořadatelem dašího kola krajského přeboru byly Pardubice. Díky dvěma hodným tatínkům náš přesun do Pardubic byl rychlý a pohodlný. Než jsme se nadály, stály jsme před sokolskou budovou našeho soupeře. Vždy mám pocit, že vstupujeme do antického labyrintu, kde musíme nutně narazit na Mínotaurose. Tělocvična někde uprostřed a kolem změť chodeb, schodišť a šaten. Sobotní den byl však trošku jiný.  Před budovou spousta lidí, cedule vstupné 25,- Kč. Napadlo mě, zda snad nebudeme hrát před platícími diváky. Nehrály jsme.  V hlavní tělocvičně byla výstava koček a nás odvedli do vedlejší atletické haly. Při putování labyrintem jsme viděly kočky, kočky a zase kočky. Soupeřky z Pardubic se již rozehrávaly, takže jsme také vběhly na atletický ovál a po krátkém rozcvičení začal boj o body do KP. Nejdříve nás dostal povrch tělocvičny. Hrálo se na atletickém tartanu či co to bylo. Děvčatům to neběhalo, neklouzalo a při pádu utrpěla popáleniny 2.stupně i přes chrániče na kolenou. Když jsem si vzala za stavu 12:6 pro soupeřky oddychový čas, dostala mě děvčata opět. Měla jsem připravený monolog jak blbě hrajeme a ony začaly palbou otázek typu: "kde je Polička, proč tu není Žichlínek, co ty kluci na žíněnkách? .." Soustředění na hru nulové. Teď jsem nevěděla, zda mám demonstrativně omdlít nebo řvát. Vybrala jsem si řev. Hra se začala zlepšovat. První set jsme prohrály a ve druhém setu za stavu 24:20 pro soupeře jsem si začala utírat slzičky za zbytečně prohraný zápas a tu náhle zázrak. Po skvělé hře děvčata set vyhrála a ve zkráceném rozhodujícím setu soupeřky lehce přemohla. Polička byla tuto sobotu pro nás lehkým soupeřem a vítězství bylo po krátké hře naše. Děvčata dostala příkaz dávat vrchní podání a všechna dala. Nevídané. Žichlínek nakonec nepřijel, takže budete mít možnost podívat se na tento zápas při některém našem tréninku v hale.

Závěrem konstatuji, že si domů vezeme cenné body do krajského přeboru, kde jsme neustále v boji o 2.-3.místo. Přesvědčila jsem se, že děvčata i skoro prohraný zápas nevzdávají a bojují do posledního písknutí. Nakonec jsme se byly podívat krátce i na výstavě koček. Viděly jsme kočky velké i malé, tlusté i hubené, s kožichem i bez kožichu. Koupila jsme svému nevýstavnímu vendolskému Bobikovi půl kila papání a ještě jsme stihly ve svitavské hale zafandit našim juniorkám a ženám. Hezká sobota.

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll