Na samotě u lesa - Odvárkovi

Velice šikovný Mirek Odvárka je jediný z družstva, který musí na tréninky dojíždět z nedaleké vesničky Kukle. Její název je odvozen od pokrývek hlav lidí či koňů. Na kurty to má přesně 5,1km. Obec je v 500m nad mořem, je Evropským rozvodím, má 59 obyvatel a poblíž se domydlili prušáci s rakušákama. Kdo vyhrál, kolik bylo zraněných a co se kde ukradlo se nedochovalo. Tak to byly věci nedůležité a podstatná věc je, že lokalita slouží pro moje rodinné mykologické vycházky. Letos jsme si smlsli na Lactarius deliciosus i když také se dost rozrostly Boletus felleus. Ty byly s Amanita rubescens tak půl na půl. Ale moje vycvičené oči stejně nějakou tu Macrolepiota procera na osmažení našly.

Mirek to měl k volejbalu blíže přes maminku Renatu a sestru Zuzku, které volejbal hrají a to nesmím zapomenout na babičku Zdeničku. Na začátku byly slzičky a výhrůžky, že toho nechá, ale pak se tréninky měnily ve vyzlobovací dny, kdy zkoušel jestli Elvisovi rupne hlava. To mě zpíval celý trénink Spider-Man, Spider-Man … No magoriáda na entou! Teď je oporou žákovského týmu a co na jeho hraní říkají rodiče si přečte dole.

OTÁZKY:  
Váš syn kdysi dávno začal hrát volejbal. Proč padla volba právě na volejbal?  

Máma: protože volejbal je fakt pěkná hra. Chtěli jsme, aby děti chodily do sportovního kroužku a lépe do kolektivního a volejbal byl nejbližší.
Táta:  "Pomamil" se

Jste s touto volbou spokojeni?  

Máma: Samozřejmě.   
Táta:  Ano

Syn je členem kvalitního výběru chlapců ? loňské výsledky to jistě dokazují a letošní jen potvrzují. Sledujete soutěže, které se syn účastní?

Máma: Sleduji a držím jim i trenérům palce po celou dobu zápasů, ať jsem nebo nejsem v hledišti. K tomu nám všem rodičům pomáhá přímý přenos zprostředkovaný Elvisem z centra dění přes volejbalové stránky - je to skvělý, díky. Dosáhli jste moc pěkných výsledků. Jsem ráda, že můj syn je součástí týmu, který je soupeřem výběrovým týmům z jiných krajů. Důležitý je přístup hráčů, ale nejdůležitější je práce trenérů, kteří jsou výborní.
Táta:  Sleduji jen průměrně možná podprůměrně...

Často je Vás vidět v hledišti při domácích zápasech i na MVL. Jak se Vám líbí atmosféra kolem volejbalového oddílu?

Máma: Já v hledišti sleduji zápas, který se odehrává a prožívám ho a ostatní kolem sebe moc nevnímám. Ale před, mezi a po zápasech a na MVL je atmosféra vždy výborná - taková jedna velká rodina. Je to daný lidma, kteří se v tomto prostředí pohybují a hlavně záleží na kostře celého dění, tedy na organizátorech. Lepší organizátory bychom těžko hledali.
Táta:  Není mě často vidět, atmosféru nejsem schopen zhodnotit.

Sportovali jste/sportujete? Případně jaký sport Vás baví?

Máma: ano, volejbal
Táta:  Sportoval jsem, teď se věnuji gaučingu.

Jaký je syn, co se týče tréninku a volejbalu vůbec? Museli jste ho někdy ?nutit?, aby chodil, měl tendence typu ?mně se dneska nechce, já nikam nepůjdu?? Nebo je to spíše opačný typ, že volejbalu podřizuje vše (i třeba školu a domácí povinnosti)?

Máma:  Syna jsme k volejbalu nemuseli nikdy nutit. Je odpovědný a to se odráží i ve vztahu k volejbalu (když se mu vyjímečně nechtělo). Samozřejmě volejbal je na prvním místě a podřizuje mu vše - i školu i domácí povinnosti.
Táta: Myslím si, že se věnuje volejbalu hodně.

Omezili jste někdy volejbal synovi za nějakou nepřístojnost nebo dokázali by jste něco takového udělat?  

Máma: Protože mám k volejbalu blízko, tak samozřejmě takovou "pitomost" bych neudělala. Snaha o moji důslednost v plnění povinností musela někdy ustoupit před volejbalem . Rodiče, kteří pomocí takových trestů chtějí něčeho dokázat, jsou sami proti sobě. Dítě můžou od sportu lehce odradit.
Táta:  Ne, to nepovažuji za správné. Je to chválihodná aktivita, případné prohřešky lze řešit jinou cestou.

Jaký je pohled na trenéry a celkové dění ve volejbalovém oddíle Svitavy?

Máma: Jak už jsem psala, trenéry obdivuji a děkuji jim.  
Táta:  Nemohu hodnotit - neznám.

A jaké má syn doma povinnosti (myšleno domácí práce)?

Máma: Mimo práce, které uvedl táta, chodí 2x týdně se psem (ale to většinou pod nátlakem), 1x týdně chystá večeři, otvírá marmelády a kompoty. Většinu času, který tráví doma, má vyplněnou.
Táta : Úklid koupelny, vysávání, stavění novostavby.

Jak to vypadá s děvčaty, co okolo něj točí?. I zde to bude zcela ?bez omezení??

Máma: K této  otázce by se musel vyjádřit sám. Ale žádná děvčata u nás nezvoní ani nám nepostávají pod oknem - ještě že tak.  
Táta: Neznám děvče, které se okolo něj točí, ale to neznamená, že žádné není... Zde to bude zcela na vzájemné důvěře, pokud to nebude fungovat, tak pak případná omezení, což nepředpokládám tedy.

Co prozradíte na svého zdárného synka z jeho soukromí?  

Máma: Mimo volejbal zdárně hraje na trumpetu. To ho naučil výborný pan učitel Dvořák. Zvuk trumpety je v bytě dost výrazný, takže když syn doma cvičí, já poslouchám z vedlejší místnosti. Je velmi manuálně zručný. Když se učí něco nového, co mu nejde, nemá moc trpělivosti.
Táta:  Počítačový hráčský maniak.

Kam ve Svitavách rádi zajdete např. kde se dobře vaří a kde točí nejlepší pivo?

Máma: Raději zajdeme k někomu (kde dobře vaří). Spíš záleží s kým, než kam.
Táta:  Nejsem přímo ze SY, nechodím tam na pivko.

Teď zde můžete cokoliv vzkázat naši (a zároveň i Vašim) čtenářům.  

Máma: Přijďte se na chlapskou mládež podívat, jsou šikovní. 
Táta: Mějte se rádi.

Otázky jednotlivců přímo na tělo:  

Máma: Otázky byly všetečné a všeobsahující. 
Táta: ?

 

Z "volejbalové" rodiny Brandejsových chybí už jen Zuzka:

 

 

 

 

 

© 2007-21 Volejbalový oddíl TJ Svitavy & Luboš Branda

powered by Drupal - template FlorAll