Na sobotní pokračování Krajského přeboru mladších žáků skupiny B jsme vyrazili do pro nás neznámého Plotiště nad Labem. Komu se nechce hledat na mapě kde to je, tak se jedná o předměstí Hradce Králové na severu města. Díky omluvenkám přicházejícím od čtvrtka do sobotního rána jsem ještě rád zajel autem na odjezd Áčka na nádraží a ukradl si jednoho hráče, abychom nemuseli hrát ve čtyřech. Poté jsem odvolal odvoz do Hradce od pana Kliky, který by, přátelé, jel i přes nemoc jeho syna. Za to mu vystavuji bronzovou plaketu za spolehlivost.

No již jsme u plného valníku. Napáskoval jsem pět kusanů nestejných rozměrů do auta a už jsme jeli podle předpisů. Jenže našich volejbalových. Kluci nijak nenadávali ba ani lídr Saša Jedlička, který seděl vepředu.

U školy v Plotišti je areálek velice štábní. Také stál něco přes osm miliónů. Čítá dva volejbalové kurty, jeden tenisový, jeden na basketbal a atletickou dvojdráhu. Barevné jako od Moneta! Po pokochání ale ouha, navlhlé kurty kloužou a jsou naprosto nevhodné pro zvládnutí běžné techniky např. rozběhu na smeč. Zlatá antuka - však víte (antuka z franc. en tout cas = za všech okolností, do každého počasí).   

Rozebírat zápasy nebudu, protože z později dodané tabulky se dole dozvíte přesné výsledky jednotlivých zápasů. Za to si teď smlsnu na jednotlivcích, kteří se klání v Ploučnici zúčastnili. Saša Jedlička bojovník až do krve (tentokrát to odsr.. loket a dres) se nemohl srovnat pod roztodivnými nahrávkami. Hodně míčů nechal spadnout za sebe, ale i přes tyto nedostatky se stal nejlepším hráčem turnaje. Krisulka v rozcvičování nahrával jak profesionál, jenže v zápase už to trošku lítalo doprčic. Velký nedostatek jsem viděl na bloku, se kterým si fakt nerozumí a za jeho poskakování jsem se až styděl. Máme jasný program na zlepšení. Petr Peterka si vybral den blbec. Nemohl se dostat do hry i když jsem chválil, vyhrožoval, sliboval a určitě motivoval. Padla na něho deka a tak u něj spoluhráči zapomněli i na jeho pěknou sérii servisů v koncovce s Třebovou a několik technicky dobře zvládnutých smečí. Věřím, že příště se mně jej podaří nastartovat lépe.

A teď dva panáčci z přípravky: Adam Tomášek ulíval dvouma rukama za blok a vono mu to parádně vycházelo. Občas pokazil servis, ale to v této soutěži není sám. Hlavně to solí až to soupeře překvapuje. Dle jeho pohledu z hřiště směrem k trenérovi, ten volejbal bere opravdu vážně a poslechne jako švýcarské hodinky - na slovo! Petr Leinweber je poněkud z jiného těsta. Rychlýma nožičkama doběhne kde co. Nahraje také obstojně, jenže byl, a oprávněně, trenérem snad dvacetkrát upozorněn, aby tolik na kurtu nemluvil. Je fakt, že se od něj dozvíme i o právě probíhajícím leteckém dnu veteránů v Hradci Králové, ale je lepší se soustředit na hru a nerozhazovat spoluhráče v hřišti, nediskutovat s člověkem, co jej čeká servis atd. Na druhou stranu není negativista a moc jej nějaká ta chyba neodradí. A tuto vlastnost u sportovce beru jako jednu z nejdůležitějších.

Celkově družstvo prokázalo, že ani v pěti nejsme žádná vořezávátka a můžeme hrát opravdu s každým i v této oslabené sestavě. Tak příští týden v Lanškrouně a následující v nedobytném hradu ve Svitavách (zde budou obě dvě skupiny A i B).

Zleva: navigátor Saša, náklad ve valníku: Krisulka, Adam a dva Petrové

Skupina PA-ZCI-M-B

Skupina PA-ZCI-M-A