Po bitvě je každý generál...

Oslavovat vítěze či úspěšné a zatracovat při nezdaru je tak snadné. Někdy je hranice mezi úspěchem a neúspěchem opravdu jako vlásek. Podzimní část se družstvu nevyvedla, na jaře už to však bylo o něčem jiném - domácí neporazitelnost (soupeřkám byl povolen maximálně jeden vyhraný set za obě utkání) a body z venku posunuly tým na historicky nejúspěšnější umístění ve 2. lize.

 

Celou sezónu pro nás zhodnotila Ilona Langerová v následujícím rozhovoru:

Tak a je to za námi… Co tě první napadne, když se řekne, že je konec, že sezóna skončila?
Říkám si, že je škoda, že není tak půlka sezóny, protože holky konečně začínaly trochu hrát a respektovat to, co jsem po nich chtěla.
Začaly jsme konečně znepříjemňovat život nejednomu soupeři a motat pěkně s pořadím v tabulce. Kromě Frýdku Místku (vítěze skupiny) jsme vlastně porazily každého soupeře.

Mohla bys zhodnotit průběh a závěr letošní sezóny družstva žen „A“?

První polovina sezóny byla poznávací a oťukávací z mé strany i hráček, kdy já po nich chtěla pro ně téměř nemožné a ony na to kývaly (a přitom to pro ně byly samé neznámé). Dále pak plno zranění, smůly a špatná komunikace. O tom všem svědčilo i předposlední místo v tabulce. Byla jsem z toho všeho dost špatná a musela jsem se s tím vnitřně hodně prát.
Druhá polovina sezóny přinesla do našich hráčských řad mnohá překvapení a s tím spojené improvizace. Proto ji musím hodnotit jako velmi dobrou. Musela jsem často používat zvýšený hlas se střídáním hecování v podobě "medu a biče“, bylo to však úspěšné a dosahovaly jsme dobrých (někdy i překvapivých) výsledků a výkonů.

Historické umístění – 4. místo, ale plány před sezónou byly trochu jiné…

Měla bych být spokojená, ale není to úplně tak. Mé představy a předsevzetí byly jiné, i když teď musím říci „zaplaťpánbů“ za to umístění. Celou sezónu jsme se potýkaly s celou řadou problémů, zranění, takže nakonec dobrý.

V čem vidíš svůj největší přínos pro tým?

Tak to opravdu nevím. To by měl hodnotit někdo jiný.

Změnil se herní projev družstva tak, jak jsi měla v plánu?

Stále máme mnoho práce a není to dle mého gusta. Já mám ráda rychlou pestrou hru, ale k tomu je zapotřebí mnoho dalších volejbalových dovedností a ty nám často chyběly.

Nedá mi se nezeptat na dvojstřídání, které bylo trnem v oku nejednomu divákovi. Mohla bys těmto „protivníkům“ tohoto taktického manévru vysvětlit svůj postoj?
To šílené dvojsřídání jsem nesnášela už od své hráčské kariéry a nyní ho používám jak nějakou lahůdku. Je to hlavně risk, který když vyjde, tak jsi ,,king“, když ne tak jsi ,,debil“. Ano, já byla častěji to druhé, ale naštěstí jsem to praktikovala a nyní na závěr jsem už měla Lucku (Šimkovou) aspoň trochu ohranou a nebyl poslední zápasy problém ji tam nechat a použít dvojstřídání opačně.
Dvojstřídání se praktikuje k posílení sítě na tři útočnice a ke zlepšení bloku, hlavně když je malá nahrávačka a to byl náš velký problém, kdy jsme tři postavení měly na síti jen dvě útočnice a blokařky, které se „vymlátily“ a pak, když byla síť relativně silná se třemi útoky, tak došlo k uvolnění, že se to před tím nějak uhrálo, ale hráčky už nebyly schopné uhrát si své standarty, kdy to bylo ještě důležitější a měly se uhrávat body.
Dlouho jsem bojovala s pochopením dvojstřídání na všech frontách, nebyla jsem hlavně respektována hráčkami a tam to byla největší škoda. Nyní na konci sezóny, kdy už nebylo jiné možnosti, tak to celkem šlo.

Která z hráček tě nejvíce pozitivně překvapila (čím)?

Byla to Martina Fröhdeová, která celou sezónu poctivě trénovala. Dojížděla na úterní tréninky z Brna a její výkonnost šla neustále nahoru a v posledních kolech byla téměř nechytatelná a stoprocentní v útoku. Ještě zlepšit blok, příjem a hlavně pole a mohla by se stát velkou komplexní oporou družstva.
Dále pak Vendulka Svobodová, která snad trénuje a hraje bez jakékoliv pauzy, stále je jako sluníčko a její výkonnost také stoupá výš. Vendy musí naopak zamakat na technice útočné, protože jinak je na velmi dobré úrovní v příjmu, poli, servisu i bloku, takže jen tak dál.
Aničku Bartošovou zastavilo v jejím tvrdém útočném rozletu zranění a nyní po návratu nedostávala tolik příležitosti ve hře, takže se nám ukáže v příští sezóně.

Kdo měl – kromě tebe a Thora samozřejmě – nejlepší docházku?

Tak byla to Vendulka, která měla téměř stoprocentní docházku a Marťa, která jí šla tvrdě v patách, pak už to bylo bohužel horší, ale mé nároky jsou příliš vysoké.

Co se chystá na příští sezónu v družstvu žen - plánují se posily, nahlásil někdo odchod, příprava na sezónu....?
Posily se samozřejmě plánují, ale ještě není nic definitivní. Snad jen Kateřina Jiskrová (útočnice) z Újezdu, která s námi už druhou sezónu trénuje, takže jí už trochu považujeme za svou.
A též doufáme v návrat Hany Pachovské z ciziny, která by měla posílit družstvo v útoku.
Odchod bohužel nahlásila Renata Jelínková, takže družstvo a divácké oko příjde o velmi kvalitní hráčku. I touto cestou bych chtěla Renči poděkovat za odvedenou práci a krásné volejbalové okamžiky.
Nyní máme do konce dubna pauzu na vyléčení bolístek, nabrání nové energie a chuti do trénování. Potom se sejdeme, dohodneme se na možnostech trénování a znovu začneme s chutí pracovat. Letos musíme do přípravy zařadit více turnajů, silového tréninku a volejbalu.

Věrný fanoušek se ptá, jestli tě při koučování nesvrběly prsty a jestli to často za tou čárou nebylo „za trest“. A jestli plánuješ další mateřskou :-)?
Musím přiznat, že tato role mě příliš nenadchla, protože jsem z ní více vysílená, než kdybych hrála, a též ten pocit není takový, jako když je člověk na hřišti. Koučování je velice tvrdý oříšek a bohužel jsem ho vždy nezvládla dle svých nejlepších představ, ale párkrát jsem měla i celkem dobrý pocit. Ano, hra mi velice chybí. A na plac jsem měla velmi často chuť skočit a roztočit to tam dle svých představ, ale to už je asi nemožné.
Proto nevím, jestli by nebylo lepší přenechat samotné vedení zápasů někomu, kdo to zvládne s klidnější myslí než já, nebude tak cholerický a povede družstvo vstřícněji k dalším úspěchům.

Další mateřskou opravdu neplánujeme. Úplně nám stačí naše téměř dvouleté sluníčko Nikolka. Spíše se bojím, že mateřské plánují další hráčky a to bude další těžký úkol pro zbytek družstva, jak se s každou ,,ztrátou“ vyrovnat.

Nakonec bych chtěla poděkovat celému družstvu za přístup a odvedenou práci v letošní těžké sezóně, že to se mnou vydržely, i když jsem byla někdy nepříjemná, a že hlavně na konci sezóny zabojovaly a ukázaly radost ze hry a pěkný volejbal. Nyní odpočívejte a čekejte na opětovné zavolání do startovních bloků.
Individuálně chci ještě jednou poděkovat Renatě Jelínkové za zvýšení volejbalové úrovně svitavského volejbalu a to za celé družstvo i oddíl.
Popřát Pavlínce Švihelové – Němečkové krásnou, teď už poklidnou mateřskou dovolenou a očekáváme od Vás další vysokou volejbalistku do našeho se již tvořícího se pidi-družstva (náhra - Nikola Snášilová, smeč - Zuzana Švihelová, blok - Adéla Bednářová, smeč - Marcela Bidmonová, libero - Zuzana Patočková, dále Vendulka Kavalírová, Anička Štůlová, Evička Kopřivová, Kačenka Karpelesová ....).
Popřát Janě Bláhové rychlé uzdravení pochroumaného kolena.
Velký dík patří zejména Aničce Němečkové a všem Jarunám, které nám při domácích zápasech zajišťovaly příjemné posezení.
A ve finále díky, všem našim fanouškům za to, že to s námi táhnou a vydrží snad i dál. Tak nám držte pěsti a my se budeme snažit hrát ještě líbivější volejbal než doposud.
Krásné jaro a léto a na podzim AHÓÓÓJ!!! 

 

Děkujeme za rozhovor, příště jsou na řadě naši úspěšní chlapi!

 

Fotky od Mirka Odvárky (SY - Břeclav) a Standy Svobody (Litovel - SY)

 

 

Poděkování.....

Zdravím a děkuju jménem všech hráček za viditelnou i tu méně viditelnou (a přece dost důležitou) práci celému hráčskému a realizačnímu týmu. 4. místo je super!!! Těším se na další, snad ještě úspěšnější sezónu :-)

Thor

... a taky se musíte zmínit o plné multikáře piškotů, který jsem do toho hlídacího psa u schodů nacpal!

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll