Rodiče hráče: Michala Pally alias Pallouše

Váš syn kdysi dávno začal hrát volejbal. Proč padla volba právě na volejbal?

Máma: Asi podle vzoru otce, který v době svého mládí aktivně hrál volejbal.
Táta: Ještě v dřívějších dobách jsem hrával aktivně volejbal jak na SPŠ v Hranicích na Moravě, tak i v Brněnci za TJ a občas i za VČDZ turnaj v Žárnovicích. Když pak přišel s návrhem trenér Petr Sezemský, jestli by Michal (ještě jako malý špunt) nechtěl do volejbalové přípravky, nebylo co řešit !!!

Jste s touto volbou spokojeni?

Máma: Ano, je dobře, když se mládež věnuje radši sportu než jiným nedobrým aktivitám (PC, drogy, alkohol …)
Táta: Na to není snad třeba ani odpovídat.

Michal je členem kvalitního výběru chlapců – loňské výsledky to jistě dokazují a letošní jen potvrzují. Sledujete soutěže, kterých se syn účastní?

Máma: Sleduji, sice se v tom trochu ztrácím, ale moji kluci mě vždy vše rádi vysvětlí.
Táta: Snažím se sledovat veškeré dění kolem volejbalu a výsledky Ďáblů mne těší (hlavně když vyhrávají), ale to není podmínkou. Hlavní je herní výkon a kvalitní kolektivní přístup.

Často je Vás vidět v hledišti při domácích zápasech i na MVL. Jak se Vám líbí atmosféra kolem volejbalového oddílu?

Máma: Pro mě to jsou nervy. Zápasy jsou někdy dost dramatické. Ale když se v hledišti sejde parta, tak to nemá chybu. Podařilo se mi při fandění rozmlátit i bubínek.
Táta: Při zápasech je vidět, že zájem rodičů o výkon svých synů a celého týmu je evidentní. Hlavně zápasy na hřištích soupeře mají gradující atmosféru a podpora ze strany rodičů jde i na úkor jejich zdraví (především hlasivky, otlučené dlaně a pocuchané nervy z výroků některých rozhodčí).

Sportovali jste/sportujete? Případně jaký sport Vás baví?

Máma: HAHA HA :D
Táta: To již bylo zmíněno na začátku, že volejbal provázel můj život v mládí a ostatní sporty mi také nebyly cizí (tenis, kopaná, střelba). Dnes tak motorismus a občas zápas rodičů proti volejbalové omladině (tam už není šance na větší úspěch, ale užijeme si legraci).

Jaký je Michal, co se týče tréninku a volejbalu vůbec? Museli jste ho někdy „nutit“, aby chodil, měl tendence typu „mně se dneska nechce, já nikam nepůjdu“? Nebo je to spíše opačný typ, že volejbalu podřizuje vše (i třeba školu a domácí povinnosti)?

Máma: Nutit se dítě musí neustále do všeho. Ne, myslím si, že chodí na volejbal poctivě, pokud ovšem nedorazí někam jinam než na halu. Budu se muset někdy přesvědčit.
Táta: Žije volejbalem a tomu podřizuje i svůj volný čas. „Nutit“ – To slovo snad nezná.

Omezili jste někdy volejbal synovi za nějakou nepřístojnost nebo dokázali by jste něco takového udělat?

Máma: To by se muselo stát něco závažného.
Táta: Asi ne.

Jaký je pohled na trenéry a celkové dění ve volejbalovém oddíle Svitavy?

Máma: Trenéři – díky za obětování jejich volného času, který tráví s našimi kluky.
Táta: Nezávidím jim odpovědnost za naše syny a chtěl bych jim touto cestou poděkovat za čas strávený v osobním volnu pro sportovní vyžití našich kluků a výsledky, kterých dosáhli na sportovním poli.

 

A jaké má Michal doma povinnosti (myšleno domácí práce)?

Máma: Pokud někdy Michala doma potkám (hodně času zabere škola a volejbal), rád mi pomůže.
Táta: Michal má povinností dost a dost, ale je to přece jen kluk, a tak domácí práce asi podle toho vypadají (hlavně úklid pokoje).

Michal jako „hezoun“ a chytrý chlapec musí mít děvčat haba kuk.. I zde to bude zcela „bez omezení“?

Máma: Zcela – jen přihlédneme na majetek a konto nevěsty :P
Táta: To snad nebudu ani komentovat. Vše je v jeho rukou a na jeho rozhodnutí. Snad menší korekce?

Co prozradíte na svého zdárného synka z jeho soukromí?

Máma: Dokáže se postavit téměř ke každé práci. Pomoc oceňují hlavně moje rodiče.
Táta: Velmi rád zasedne za PC, a pak po něm není vidu ani slechu. Rád si také sám uvaří něco dobrého k jídlu, a to nejen pro sebe. Že by následovník Elvise ???

Kam ve Svitavách rádi zajdete např. kde se dobře vaří a kde točí nejlepší pivo?

Máma: Někdy si zatancovat, což je ve Svitavách problém, teď se to trochu zlepšilo, hraje se v AMD. Co se vaření týče, u mě vede restaurace „U Zvonečku“.
Táta: Chutná mi v restauraci „U Zvonečku“. Pivní skaut nejsem, ale pivo mi chutná hlavně na volejbalových kurtech (asi tou atmosférou).

Teď zde můžete cokoliv vzkázat naši (a zároveň i Vašim) čtenářům.

Máma: Aby se nadále okolo sportu scházela dobrá parta, která ví, co je pro mládež dobré
Táta: Podporujte sport a sportovní vyžití ve Svitavách, neboť tak nabízíme mládeži využít volného času ve prospěchu svého zdraví a navázání dobrého kolektivu.

Otázky jednotlivců přímo na tělo:
Elvis:
Když byli kluci ještě menší než je jejich trenér a byl konec sezóny, připravovala maminka Marie výborné laskominy, jako například věnečky a nebo dort s volejbalovou sítí. Co bude za papání na kurtech letos?

Máma: Pokud se u našich miláčků dá mluvit ještě a papání (kyselina je slabý slovo). Ráda něco připravím. To potěší, když někomu moje laskominy chutnají. Tak uvidíme.

 

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll