Tak se jdi převlíct a přijď sem, ale to neznamená, že tě berem.

Dnes se vracíme po delší pauze do týmu mužů... Jasánek.

Jméno: Petr Jassa
Družstvo: muži
Post: blok
Ročník narození: 1990
Výška: 190 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?

V roce 2007, přesněji o prázdninách, za doby ještě takzvaných Slovanů, se můj kamarád seznámil s jednou slečnou. Slečna s blonďatými vlasy, Vám všem velice dobře známá Monika Šařecová, v té době a vlastně pořád vášnivá hráčka volejbalu, nás kamarády dostala na kurty. Určitě ne nějakým násilím nebo tlakem, neboť vždy jsem měl pro tuhle hru slabost, jen nebyla možnost, kde se ukojit. Po prázdninovém plácání, jsme nastoupili do školy, kde prakticky ti stejní lidé založili kroužek, ale mně to nestačilo a hledal jsem dál. Trénoval jsem s místním družstvem juniorek a po té se dostal ke skupině lidí hrající smíšený volejbal. Většina mužů zde byli bývalí třebovští hráči. Na to se napsal rok 2008 a prázdniny plné volejbalových turnajů smíšených družstev mě poslaly s Mončou do Svitav. Poprvé bez úspěchu, nýbrž jsem muže na palubovce nezastihl, i když Monča říkala, že na tuty trénují vedle nich. O týden později, to už byla jiná písnička. Jako dnes si pamatuju rozmluvu s Mázou před tréninkem, kdy mi řekl: „A máš tu věci? Tak se jdi převlíct a přijď sem, ale to neznamená, že tě berem.“ Asi z těch slov měl jít trochu strach, ale nešel. Jinak odpověď se dala schrnout i takto: Kdy: 2007, Kde: Moravská Třebová, Trenér: Monča, pak někteří z těch mužů zejména Petr Švestka a nakonec Petr Sezemský.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?

Nějakej vývoj u mě moc neprobíhá, každopádně když hraju jinde než za Svitavy, hraju na smeči (dřív i na nahrávce), jinak za muže je to blok. Co oblíbenější? No popravdě řečeno, hra v poli mě dost baví a mrzí mě, že si ji při zápasech a trénincích mužů moc neužiju, ale když si zase vezmu, kdo mě tam střídá, tak je to asi správné. Ovšem chtěl bych se v této činnosti zlepšit pokud možno co nejvíc.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)? Tvůj největší sportovní úspěch?

Konkrétně dnes, když najdu konečně chuť, tak jdu běhat. Dřív k tomu ještě patřila posilovna, ale tomu už je asi 2 roky konec, přesněji od doby, kdy zavřeli posilovnu „Normální chlapi“. Všichni tu píší něco o kole, ale předem říkám, že kolo prostě nemám rád. Dále z mé předchozí sportovní kariéry jistě stojí za zmínku stolní tenis, kterému jsem se věnoval již v minulém tisíciletí (od roku 1998 do roku 2008 – přestal jsem právě kvůli volejbalu). S klukama ze třídy + pár dalších jsme hráli nějakou soutěž v basketu po 2 sezóny. A pak ještě něco přes rok jsem se věnoval atletice, sice čistě tréninkově, ale i tak mi to hodně dalo. Největší sportovní úspěch bude bez pochyby republikové kolo ve stolním tenise, kde jsem si zahrál proti nejlepším hráčům ČR a celkové 10. místo v soutěži družstev znamenalo hodně potu a krve. V basketu to byl jistě zápas proti BK Pardubice, kterým se nepodařilo dát nám 100 bodů a prohráli jsme jen 99:14. A ve volejbale je to pro mě místo v týmu, které jsem získal, ale všichni víme, že náš největší úspěch příjde.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?

Asi nejde ani tak o post jako o respekt v týmu, musí to být hráč, který umí zařvat a naopak zase pochválit, prostě někdo, koho spoluhráči poslouchají a váží si ho. Mně osobně by se hrálo v týmu hodných chůviček hodně špatně.

Kdo z oddílu se ti herně nejvíce líbí?

Z menších kluků obdivuju všechny, kteří u volejbalu jsou dýl než já, jelikož vím, jak těžké je u sportu vydržet v jejich věku. Od nás z týmu se mi nejvíce líbí Bubu (Jakub Černý). Jedná se totiž o borce, který je mi svojí sportovní povahou nejblíž. U nás na pincu se obdivoval každý, kdo byl „hráč“ a tím Bubu je. Pak se mi ještě strašně líbí Hyňa, protože dělá pro tým opravdu hodně a hlavně herně obohacuje naše tréninky. A z žen od svých volejbalových začátku obdivuji pořád tu stejnou, čili Moniku Šařecovou.

Co bys označil za svoji největší přednost a naopak slabinu?

O přednostech se samotnému hráči píše vždycky těžko, ale u mě to asi bude blok, jestli je ještě něco, tak to ať posoudí ostatní. A slabina bude asi utkvívat v příjmu podání.

Co ty a smečovaný servis?

Nějak se to ve mě zlomilo v Hošťálkové a tak jsem řekl Mázovi, že bych rád zkusil do zápasů nastupovat už se smečovaným servisem, natož on řekl: „Uvidíme.“ Při návratu do haly mi ovšem podání moc nešlo, takže před prvním zápasem s Chvaleticemi jsem sám nevěděl, co budu vlastně podávat. S Mázou jsme se o tom nějak zapomněli poradit, tak jsem nastoupil za zadní čáru a řekl jsem si: „A tak co?“, vymotal jsem „klubko“, vyskočil jsem a praštil do toho. Oba zápasy z pohledu mé premiéry se skákaným servisem dopadly, řekl bych, nad očekávání, tak si skáču vesele dál.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušil?

Nejvíce mě baví práce s míčem a různe simulace hry. A naopak nejvíce mě štve trénování právě zmiňovaného podání, ovšem netvrdím, že bych ho rušil, jen mě prostě štve.

Čeho si ceníš na svém trenérovi?

Rozhodně si cením jeho zápalu pro věc. Každý volejbalový oddíl by byl jistě štěstím bez sebe, kdyby měl ve svém středu někoho takového. Má můj obdiv a dík už od samého počátku, co jsem přišel do Svitav.

Oblíbená hudba?

Jednozančně ROCK. Kapely jako AC/DC, Aerosmith, Ozzy, Nickelback a další. Ovšem, když už jedu někam na koncert nebo festival, tak nejlepší je SKA. Kdo nezná tak třeba 100zvířat nebo Tleskač.

Jaký se ti líbí kluci/holky?

Kluci se mi moc nelíbí, ať dělám, co dělám, ale jsou to dobří kamarádi. Jinak holky se mi líbí a to i ty typické krasotinky, ovšem rád mám ty, které mají svoje záliby, nejlépe nějaký sport.

Kam se poděl chlapecký volejbal v Moravské Třebové?

Tohle je téma, které započalo mnohem dřív, než já jsem vůbec mohl jakýmkoliv způsobem zasáhnout, takže mi asi nenáleží mluvit o tom, co se stalo a nestalo. Vím jen, co jsem slyšel, že prý se jednalo o neshody mezi generacemi mužů a dorostu, co z toho vzešlo a proč to bylo nevím. Já jsem teď volejbalově Svitavák.

Údajně máš nějaké „zaječí“ úmysly … ?

Zaječí úmysly nemám já, ale moji rodiče, pro svitavský volejbal to bude mít pouze za následek ztrátu dvou hlasitých fanoušků, ale to se ztratí, ne? Moji rodiče se chystají ke stěhování do okolí Prahy, kde můj otec žije a pracuje už 2 roky. Mě se to sice týka, jenže celá věc dopadne asi tím způsobem, že se osamostatním trochu víc než jiní studenti vysokých škol. Bydlet budu v Praze na kolejích a nadále v Moravské Třebové. Jediná volejbalová změna, která by mohla nastat je, že si na svá bedra naberu ještě plážový volejbal v Praze, ale u šestek míním zůstat.

Jaký vztah máš k týmu Smrad z jelena, který letos poprvé nastoupil v MVL a který je složen z lidiček z Moravské Třebové?

Konkrétně název pochází již z tradice, kde se tento tým poprvé ukázal na turnaji v malé kopané zvaný Fernet Cup, kde uhrál skvělé 7. místo a blýskl se několika nádhernými výhrami. Jinak ten název proto, že prostě každej tým, který jsem kamkoliv hlásil, jsem pojmenoval takhle a na MVL jsem je hlásil já. Jinak se jedná o kluky a děvčata převážně z třebovského gymplu právě o tu partu, která začala chodit do školního kroužku, a někteří z nich již před tím na kurty. Jádro týmu tvoří kluci, kteří společně semnou hráli středoškolské turnaje, kde jsme se dostali dvakrát do krajského kola. Poprvé jsme obsadili 2. místo a po druhé kvůli nemoci jsme už výkon bohužel nezopakovali. Prostě jedni z mých třebovských kamarádů.

Sportovní fanoušek – komu fandíš ve fotbale na domácí i mezinárodní scéně. A který komentátor je bezkonkurenční ☺?

Já fotbalu neholduju, rád si ho zahraju s kamarádama, ale to co se děje v těch televizích se většinou nedá sledovat. Takže nějaký tým, za který bych se do krve bil, nemám. A jinak, co se týče komentátorů, já mám rád ty hokejový, protože to prožívám s nimi. „Rachna kachna to to letělo!“ Robert Záruba. Vlastně den po té, co jsme se stali mistry světa, jsem odmaturoval.

Hošťálková… jsi jeden z nejnovějších v týmu, jak vzpomínáš na první soustředění „v ráji“?
Prý se tam občas popereš – samozřejmě v rámci tréninku – jak tyto boje napříč generacemi probíhají?

V prvé řadě musím říct, že Hošťálková je opravdu skvělé soustředění se vším všudy. Géniové ti, kteří objevili tohle místo, jak je tu psáno „ráj“. Na Hošťálkovou jsem odjížděl s tím, že zažiju něco nového a to se vyplnilo do puntíku. Je to krásné místo pro sportovní soustředění. A obdivuji chlapy, jak už mají za ty roky, co tam jezdí, všechno zmáknuté a organizace je precizní. Jinak jsem asi nepochopil, co se těmi rvačkami v rámci tréninku myslí. Snad jen to, že prostě nerad vstávám, takže dopolední trénink od půl 11 je pro mě náročný, i když chodím spát s probouzejícíma se slepicema... Každopádně Hošťálkovou řadím mezi nejlepší tábory, soustředění nebo akce, jak chcete, na kterých jsem byl a rozhodně jich do teď nebylo málo.

Tvoji rodiče patří do kategorie skalních fandů, společně se strejdou Elvou tvoří nepřeslechnutelné trio. Fandili ti takto vždy nebo je strhla až svitavská volejbalová atmosféra?

Ne, opravdu je strhla až svitavská volejbalová atmosféra, protože si pamatuju snad jen jednou či dvakrát, že bych je na zápase basketbalu viděl. A na pincu jestli se párkrát ukázali a to máme dům od herny 3 minuty chůze... Sečteno podtrženo, víno si začali vozit až do Svitav.

Jakou plánuješ studentskou budoucnost?

No hlavně doufám, že hroooooooooooooozně dlouhou. Moc se do Prahy těším.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

No přece co každej předemnou, webové stránky jsou skvělé a myslím, že nějakou reklamní kampaň nepotřebují, ovšem fanoušky na zápasech potřebujeme vždycky. Nejlepší by bylo, kdyby to každej pojal jako moji rodiče a udělali si z toho celodenní rodinný výlet, dyť přece v okolí haly nechybí vůbec nic. ;-)

 

Děkujeme za rozhovor.

 

 

 

 

 

 

Oooo děkuji

Jasánku....moc pěkné počtení....jsem dojat a nesmírně překvapen jak jsi mě zmínil...děkuji

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll