Udržení druhého místa v KP!

V sobotu v domácím prostředí se hrál poslední turnaj Krajského přeboru mladších žáků. Ráno při příchodu na kurty byl poctivý jeden stupeň nad nulou, ale litomyšláci hlásili, že od Gajeru se mlha roztrhává, takže na sebe přes síť alespoň uvidíme. Rodiče našich hráčů vybavili svoje ratolesti pouze šortkama na hraní a když jsem je viděl při přípravě hřišť na odehrání zápasů, jak trajdají v mokré trávě, klepal jsem se za ně!

Situace z posledního kola a sestavy se změnila pouze kosmeticky a ne podporou nějakého bijce, který by nám mohl v tabulkovém posunu pomoci. Číža, David, Peťa Peterka, z přípravky Adam Tomášek  a dva fungl neohraní bojovníci Štěpán Hlaváček a Petr Češka. Pro posledního jmenovaného to byla opravu první možnost zahrát si za Áčko za mladší žáky. Sice dával podání spodem, což na tuto soutěž je pro mne věc nevídaná, ale dával. Po pravdě jsem čekal mnohem horší výkon, ale kromě hádek na place Kvapil versus Peterka to dopadlo celkem dobře. Škoda, že naši hráči přistupují k jednotlivým zápasům dle soupeře a zapomínají, že třeba momentálně neporazitelnou Litomyšl již v tomto ročníku porazili. Dokážeme natáhnout šňůru bodů, že soupeř neví která páčka, ale v zápětí začneme kupit mnoho nevynucených chyb, ze kterých se horko těžko vyhrabáváme. Od našich starších kluků jsem čekal větší bojovnost a odhodlání vyhrát.  Darmo bycha honit!

Největším zklamáním pro mne byla divácká návštěva. Vlastě přišli pouze rodiče Péti Češky. Jak je vidět, ostatní rodičové se ani malinko nezajímají o to, co jejich dítě hraje a co se na trénincích naučilo. Neušetřím ani další členy našeho oddílu. Zkrátka nepřišel nikdo! Jen si sami vzpomeňte, jak jste chtěli aby Vám pokaždé někdo fandil a hlavně ať se co nejvíce hraje doma. No a tady je ukázka jak to vracíte mladším. Poslední věc co mne naštvala a pro dnešek končím. Z minulého tréninku se proslýchalo, že by mohl z Vídně zraněný Ondřej Klika hrát, psal jsem několik SMS a mailu, ale nikdo se neozýval. Mlčení jsem bral jako souhlas, jenže v půl deváté v sobotu jsem nevydržel a zavolal dotyčnému kde je? V podstatě s výmluvou, že příjde až v úterý na trénink a že si nevzal ani boty celou situaci vyřešil po svém. Důvod, proč se nepřišel alespoň podívat na svoje spoluhráče je pro mne zklamáním. Můj tip je pohodlí doma u compu a hra nějakých duchaplných her. Jmenuji teď jednoho člověka za všechny, ale mám tento nedostatek zakořeněný u více lidí. Věřím, že příště si každý uvědomí kam chce patřit! 

Poslední poděkování patří Burymu a Pípovi za odpískání všech zápasů dle pravidel volejbalu a správnou nonverbální komunikaci v souladu s vyjadřováním rozhodčího. I když si myslím, že jim pouze moje poděkování stačit nebude a rádi se ozvou o svoje těžce vydělané chechtáky (ale to už nechám nějakému pokladníkovi, který dokáže odhadnout mzdu za odvedenou práci).