VÁNOČNÍ PŘÁNÍ!

Milé děti, hráči, rodičové a volejbaloví příznivci!

Rok se schází s rokem a my budeme rekapitulovat jaký byl. Ještě před jeho příchodem nám pod stromečkem Jéžíšek naděluje dárky. A ty dárky se týkají hlavně dětí. Proto jsem je dal v úvodním oslovení na první místo. Budou se těšit na plystation, rychlejší internet, nový notebook a iPhone 3G. Jenže vše je dle zásluh ve škole, vhodného chování a taky pomáhání doma. A Já a Jéžíšek to o Vás děti všechno do puntíku vím! Teď ruku na srdce a poslouchejte jaké dárky zřejme budou.

Ti nejhodnější dostanou pod stromeček nové sálové boty. Děti, které maličko zazlobily, ale přeci jen něco ve škole stihly, budou překvapeny z reprezentačních chráničů. Těm, co se lepila smůla na paty, byť to nebylo jejich vinou, se z rozbaleného dárku vykoulí fungl balón na světové soutěže. Nehodným dětem se stále se držícím vztekajícím efektem nadělí Jéžíšek trička, trenýrky a tašku od jedné barvy a firmy na zápasy a tréninky. No a těm, co opravdu nezbytně potřebují pevnou ruku a na nádobí za celý rok ani nešáhly, bude v obálce slibeno zaplacení soustředění v Hošťálkové s bonusem na útratu v místní cukrárně. 

To, že jsem Vám to řekl předem, nikomu neříkejte, jinak by se pokazilo překvapení a zmizelo by napětí, co tam v těch velkých balících pod stromečkem je. Sám si také vzpomínám na jedno překvapení, když mně bylo jako Vám. Bylo to ve chvíli, kdy už byly všechny dárky rozdány a můj táta se zeptal: "Jiřiku, už tam opravdu nic není?" Odvětil jsem, že ne - že nic nevidím. A v tu chvíli jsme zahlédl lyže pod gaučem, na kterém rodiče při rozdělování dárků seděli. Svitil jen vánoční stromeček, tak jsem si na ně rozsvítil lustr. A to jsem asi neměl. Byly, musím přiznat, jiné než jsem měl o lyžích představu. Dřevěná skluznice natřená modrou barvou, přišroubované hrany a jmenovaly se Tempo! Na zářící oči vyhrál táta, protože vytáhl poslední trumf: "Hádej kolik stály?" Stál jsem němej v obyváku s dárkem, kterého jsem se skoro štítil. "STODEVADESÁT KORUN!!!" Bylo mě do breku, ale přesto jsem poděkoval. A to jsem netušil co za úšklebky na sjezdovce budu muset vyžírat celou zimu. Pak jsem je stejně jednou ze vzteku zlomil a to měli zase naši radost, že mám obě nohy celé.

Takže na sebe buďte o Vánocích hodní, pomáhejte doma, se sourozenci se nehádejte, občas brkněte do klavíru nebo na co hrajete, mezi pohádkami jukněte do knížek a sešitů ze školy, netláskejte kvanta jídel, co se válí stále na stole, u cukroví si procvičte pevnou vůli, starejte se vzorně o nová zvířata, co Vám přibyla, choďte sportovat a hlavně stále myslete na volejbal. 

Poklidné svátky Vám přeje Elvis  

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll