Začínáme! Naše jednička je Petr Sezemský

Zdravíme všechny čtenáře našeho webu. Přicházíme s novou rubrikou "čtvrteční rozhovory", ve kterých budeme postupně představovat hráče, trenéry a osobnosti svitavského volejbalu. Potkáváme se na hřišti a v hale, sem tam se pozdravíme, ale nic bližšího o sobě nevíme. Říkáme si, že tohle je fakt šikovná holka, tamto je dobrej borec, tohle je naděje.... a toto je cesta, kdy se o jednotlivcích dozvíme i nějaké podrobnosti.

Jak nám bylo sděleno, tuto myšlenku jsme vyfoukli Elvisovi! Snad se na nás moc nezlobí a podpoří naše úsilí.

Kdo jiný než člověk, který v současnoti dává směr volejbalovému oddílu, velkou měrou se podílí na zavádění "nových" metod v tréninku a je členem realizačního týmu české reprezentace, by měl být naší jedničkou...

PETR SEZEMSKÝ

Družstvo: muži (hrající trenér), přípravka chlapci (trenér), dále místopředseda volejbalového oddílu
Post: libero
Ročník narození: 1974
Výška: 182 cm

Volejbal

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
To bych se musel zeptat našeho historika Davida Meluzína, ale tipuju to tak 1982 nebo 1983. V té době nebyla ve Svitavách žádná klučičí mládež, jen chlapi na úrovni okresu či KPII. Moje máma udělala nábor kluků na ZŠ nám. Míru a začali jsme trénovat. To se musely krásně dělat nábory, když se nás sešlo asi patnáct věkově v rozmezí dvou let z jediné školy. O následujících prázdninách jsme hned jeli na první soustředění do Čenkovic. Zajímavé je, že většina kluků z původní party u volejbalu na různých úrovních působí doposud. V dorostu už na nás máma nestačila, potřebovali jsme tvrdou ruku, takže se u nás vystřídali na postu trenéra Josef Šimko, Miloš Buchta a Luděk Fröhde.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
Tak v dorostu a ze začátku v mužích jsem hrál na bloku, což je vzhledem k mé postavě tak trochu anomálie. Vzniklo to tak, že náš trenér Josef Šimko vyznával teorii, že největší hovada jdou na smeč (tehdy se hrálo trochu jinak) a tak na mě zbyl blokařský post. Nikdy jsem toho moc nezablokoval.

Teď hraju na liberu, nejsem sice žádnej rychlík, ale snažím se číst hru a tím to trochu kompenzovat. Libero mi vyhovuje, skákat dva zápasy u sítě už bych nevydržel.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Jako hráč šesté místo v KPI v sezoně 2004/2005, jako trenér ten největší ještě přijde.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Starší hráč, který si pořeší mladé divochy kolem sebe. Když je potřeba, tak je seřve nebo naopak podrží.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
To je pěkná otázka, to trochu rozvedu. U mužů je to Štěpán Ryšánek – perfektní přihravačský styl, až získá více zkušeností, nebude mít v kraji v této činnosti konkurenci (poté, co já uvolním místo libera někomu mladšímu:-). V ženách jednoznačně Renata Jelínková; je to jedna z mála zástupců něžného pohlaví s vytříbenou technikou. Tím jedna z mála mám na mysli, že jsem v životě viděl už jen dvě další. No a celkově Martin Novák z žáků – to je talent a naděje svitavského volejbalu.

Z jiného soudečku...

Oblíbená hudba?
Dříve jednoznačně metal. Teď už mám trochu širší obzor, ale ze všeho, co poslouchám, musím cítit nasazení, energii a syrovost. Beastie Boys, Bob Dylan, Black Sabbath, Prodigy, Jimi Hendrix, Sepultura, Soulfly, Slayer. Kromě Dylana a Hendrixe jsem všechny viděl naživo, Prodigy, Soulfly a Slayer dokonce třikrát.

Jaký se ti líbí holky (kluci)?
Kluci vysocí, štíhlí s perfektní technikou. Z holek moje žena a pak ještě ty s perfektní (volejbalovou) technikou.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
Velmi rekreačně lyže a snowboard, občas si jdu zaplavat na bazén a v létě párkrát plážák. Jako součást fyzické přípravy jsme před touto sezonou chodili na boxerské tréninky – to je žrádlo. Už jich mám za sebou celkem osm s bilancí 7 vítězství (dokončil jsem), jedna remíza (přišel jsem na trénink pozdě) a žádná prohra (ani jeden jsem nevynechal).

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Chystáme se se ženou na přestavbu bytu a dost se toho obávám, když vidím, jak se s podobnými věcmi někteří moji kamarádi trápí. Svou práci mám rád, přestože jezdím každý den do Brna.

Otázky jen pro tebe

Který tvůj svěřenec tě svým dosaženým výkonem nejvíce potěšil a který tě naopak zklamal (měl předpoklady a skončil)?
Největšího úspěchu zatím dosáhl Kuba Černý, který byl s Příbramí dvakrát druhý v extralize juniorů. Nevětší zklamání bylo asi před měsícem, kdy dva naši mladí hráči hrubě porušili životosprávu a nedostavili se na utkání. Uloženou pokutu nezaplatili, místo toho vrátili dresy a s volejbalem skončili.

Plány, cíle a vize v rámci činnosti pro oddíl…
Vše bych shrnul pod pojem Zvyšování popularity volejbalu ve městě. V tomhle cítím ještě velké rezervy. V hlavě mám některé nové projekty, kterým bych se chtěl v nejbližší době věnovat, zároveň bych rád ale opustil některé akce, které považuji za méně významné.

V současnosti vykonáváš funkci statistika v národním týmu mužů. Jak ses k tomu dostal a co je konkrétně obsahem této činnosti?
S Richardem Wiesnerem, který pracoval pro reprezentaci přede mnou, jsem se velice dobře znal. On už byl unavený z neustálého cestování a chtěl to předat někomu čerstvému. O mně věděl, že mou profesí je programování počítačů. Absolvoval jsem několik školení a během Evropské ligy 2007 mě Richard zaučoval. Od kvalifikace na olympiádu už to dělám sám.

Statistik (v současné době se spíše užívá pro tuto funkci název scout nebo scouter) zapisuje v průběhu volejbalového utkání informace do počítače, který údaje zpracovává. Výsledky jsou online k dispozici trenérovi, který podle nich přizpůsobuje taktiku. Dalším mým úkolem je zpracování a příprava videozáznamů pro předzápasové porady. Naštěstí existuje velmi sofistikovaný software, který střih videa usnadňuje. Neméně důležitou funkcí scouta je získávání informací o budoucích soupeřích od jiných scoutů.

Z čeho pochází tvá přezdívka, pod kterou jseš známej ve volejbalové komunitě?
Byl jsem po zranění a neskákal obvyklých 360, takže jsem si při útočení musel pomoct technickými údery. Úspěšné útoky jsem komentoval slovem “mazaně!” a od toho už je jen kousek k přezdívce Máza.

Čím tě manželka dokáže nejvíce rozčílit?
Má utkvělou představu, že sportu věnuji víc energie než je záhodno. Já s ní nesouhlasím a občas se naše názory střetnou v neplodné debatě.

Někteří si tě ještě pamatují jako zapáleného bubeníka. Stále ještě tvrdíš muziku?
No jistě, dokonce jsem si nedávno pořídil novou elektronickou soupravu, abych mohl doma hrát a nerušil přitom sousedy. Je to úžasná hračka, můžu do toho mlátit jak chci, ale ten rachot slyším jen já ve sluchátkách.

Stále se občas scházíme s bývalými spolužáky z gymplu a hrajeme si pro radost. Oni to ale berou docela vážně, takže v lednu jedeme nahrávat do studia. To bude sranda, v životě jsem ve studiu nebyl.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Aby vydrželi s podporou našeho sportu a dávali děti na volejbal.

 Děkujeme za rozhovor.

Za týden se můžete těšit na rozhovor s Renatou Jelínkovou (ženy "A"). Případné dotazy na Renatu pište do uterý na paja.nem@centrum.cz.

Pavlína a Jirka