Jely jsme vyhrát! A vyhrály jsme!

Základní informace o kvalifikaci do 1. ligy kadetek podala Marcela, jako správná informátorka. Já jen shrnu, jak to všechno probíhalo.

V sobotu ráno byl sraz na autobusovém nádraží, jak je naším dobrým zvykem. Sešly jsme se všechny, tak jsme mohly naskákat do aut a vyjet směr Nový Jičín. Auta byla zaplněná sestavou hráček: Barča Šimková, Terka Kissová, Terka Baráková, Verča Hanušová, Barča Smělá, Verča Andrlíková, Nikča Haraštová, Míša Urbánková, Sára Benková a Vendy Tmejová. Zadaný úkol dovést nás tam a zpět výborně zvládly Martina Šimková, Jarka Tmejová a Iveta Špačková. Navigátorskou dvojicí byly Míša Smělá a Marcela Sezemská. První zastávka byla v Mohelnici na benzínce. Trošku se nám protáhla, protože řidičky si musely dát kávu. Hráčky celé netrpělivé, kdy už zase pojedeme seděly v autě a klepaly nohama. Blížil se sjezd z dálnice na Nový Jičín, ale Ivetka si jela dál, jako by se nechumelilo. Tak jsme žhavily telefony, kam jako jede. Na prvním odpočívadle jsme koukaly do mapy a Iveta nemohla pochopit, že si vytiskla silnici, po které se jede do Nového Jičína, ale nevytiskla si to i se sjezdem z dálnice a nám tvrdila, že máme starou mapu. Nakonec jsme dojely do haly a tak bylo vše v pořádku.
V hale hrály i mladší žákyně, takže na nás nezbyla šatna. Jsme holky šikovný a vlezly jsme do prvních dveří, které se daly otevřít. Byly tam sice medicinbaly a anténky, ale nám to nevadilo. Na převlečení stačí místnost pro deset lidí o rozměrech 3m x 1,5m. Marcela mezitím sepsala, jak které hráčky hrají a my už potom jen plnily úkoly, kam to máme hrát a kam zase ne.

Svitavy : Nový Jičín 3:2 (-17,21,11,-16,8)
Každý byl trochu nervózní, ale řekly jsme si, že jsme si přijely zahrát a nebudeme se vracet ke zkaženým balónům.
První set byl, jak je naším dobrým zvykem, na rozehrání. Ve druhém jsme působily jako úplně jiné družstvo a set jsme dotáhly do vítězného konce. Třetí set jsme pokračovaly v nátlaku a soupeřky smetly hlavně našim podáním. Nezmohly se víc jak na 11 bodů. Čtvrtý set byl kritický. Nám se nedařilo vůbec nic. Platila Ivetina věta: „Když se nedaří jedné, nedaří se nikomu.“
Do tie-breaku jsme se ale pustily s vervou, že prostě neprohrajeme! Povedlo se. Naše podání prostě působilo a my hladce zvítězily.

Svitavy : Boskovice 3:1 (17,-23,24,24)
Tento zápas byl asi jako, když jsme hrály s Novým Jičínem. Podcenily jsme soupeřky. První set jsme jasně vyhrály. Druhý set jsme nechaly soupeřky rozehrát a nemohly jsme si s nimi poradit. Myslely jsme, že se zbylé sety vyhrají samy. Ale opak byl pravdou. Prohrály jsme v nejtěsnějším rozdílu 23:25. Třetí a čtvrtý set byl spíše o štěstí. Nám se dařilo opět podání. Nadělaly jsme si velký náskok bodů, ale my s ním neumíme hrát, tak jsme nechaly soupeřky nás dohnat. Poslední míče byla přetahovaná. Štěstí stálo na naší straně a my vyhrály.

S radostí a hladové jsme vystřelily z haly a jely na hotel. V hotelu jsme sice objednanou večeři neměly, ale pan vedoucí byl tak hodný a dal nám taky. Některé z nás si i přidaly. Přece, když se zeptá, tak proč ne. Domluvily jsme se i s místními štamgasty, aby v televizi pustili hokej. Byli ochotní a koukali na hokej s námi. Po hokeji měla Marcela ještě menší proslov a zhodnocení dne. Večer jsme zalehly a spaly jako zabité.

Instrukce na ráno zněly jasně. Ve čtvrt na 8 se sejdeme na snídani.
V 8 byl odjezd do haly. Pořádně rozcvičit a hurá na Uherské Hradiště.

Uherské Hradiště : Svitavy 0:3 (-16,-17,-15)
Uherské Hradiště nevyhrálo ani jeden zápas a pro nás to byl zápas, spíše jako příprava na Ostravu. Je to družstvo, kde není hráčka menší jak 175cm, ale pohyb v poli měly ještě horší než máme my. Marcela nám říkala, že když už nebudeme vědět co, tak jim to jen hodit k nohám, ony se uplácají samy. Taktika vyšla. Výhra jasná 3:0. Na podání zářila zejména Míša Urbánková a Barča Šimková.

Mittal Ostrava : Svitavy 1:3 (-28,-23,19,-17)

Před zápasem s Ostravou už bylo rozhodnuté, kdo postoupí a kdo ne. Tohle byl zápas o první a druhé místo. Před zápasem jsme s Kisskou studovaly, jak na tom Ostrava je. Přišly Ostravačky a říkaly: „Svitavy, kdo to je?“ tak jsem jí řekla, že to jsme my. A ony na to: „Tak ještě porazíme je a pojedeme domů.“ Nikdo nevěřil, že bychom to dokázaly a Ostravu porazily. Při technickém timu jsme se divily, jak je hra rychlá, ale zvykly jsme si a Ostravy se držely zuby nehty. První set byl o nervy. Dopadl dobře pro nás. 30:28 a naše lavička vypadala, jako bychom vyhrály olympiádu. Druhý set vypadal podobně, ale hrály jsme normálně do 25 bodů. Myslím, že nás soupeřky hooodně podcenily. Třetí set jsme prohrály, ale hlavu jsme nesklopily a hrály dál. Čtvrtý set byl v naší režii. Protihráčky se začaly hádat mezi sebou a trenér (jménem Peklo) jim s psychikou moc nepomohl. Padl 25 bod a my štěstím, že jsme to dokázaly skákaly 3 metry do vzduchu. Nakonec jsme skákaly a křičely SVITAVY na celou halu. Rychle do sprchy a hurá domů. Marcela byla nadšená tolik, že nás pozvala na pohár.

Jak říká Marcela, která jde s dobou a píše na facebooku, jestli už teď budou v Ostravě vědět, kde jsou Svitavy? Radily bychom jim, aby si to dobře zapamatovaly!!!

Musíme poděkovat věrným fanouškům ze Svitav. Lůďa Šimek, Renča Andrlíková, Pája, Jirka a Zuzanka Švihelovi fandili co jim hrdla stačila. DĚKUJEME!!!

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll