RITUÁLY

Žijeme v době, kdy sportovních odvětví přibývá. Na sledovatele přenosů se sype lavina olympiád, mistrovství světa, světových lig, grandslamů, her dobré i nedobré vůle. Člověk si může vybrat mezi přímým sledováním, internetovým livescore, výsledkům do mobilního telefonu. Dostáváme doporučení o potravinách spojených s konkrétními sporty a šampionáty. Hvězdy jednotlivých odvětví se objevují na obalech i třebas obyčejného kravského mléka, z kterého už ani puding neuděláte. A MY chceme stále více. Vyžadujeme nahlédnutí pod pokličku ba přímo do nitra mistrů světa. Média mám nabízejí ty nejtajnější informace o životě sportovců, jejich domácnostech, soukromí. Jdeme s nimi kolikrát i do postelí, abychom věděli jak spí a s kým spí. Nemají šanci před paparazi zbla nic schovat. Navíc si na to všechno můžeme vsadit např. v kurzovních vsázkách.

Přesto tady chci naťuknout rituály spojené se sportem. Sám jsem si je označil ve dvou skupinách jako viditelné a skryté. Ty první se dají vysledovat a stávají se samozřejmostí. Když vlajka na stožáru stoupá vzhůru, lidé na tribunách vstávají, aby nejsladší písni daného státu vzdali holt vítězi. Nebo stadionem zní maurský pokřik na zastrašení soupeře – haka. To vše bude mít mytologické kořeny. Druhá strana mince v rituálech osobních bude o hodně složitější. Ty budou spjaty s pověrčivostí, se stereotypem, s placebem či něčím, co podpoří psychickou odolnost vůči náporu, jež za nějaký interval organizmus čeká.

Já se přiznám z atletiky, mého bývalého sportu, že jsem také nějaké měl. O botách a každé jiné to nebylo pravda. Ty měly každá jiný účel. Tajně jsem se chodil nazlobovat na soupeře. Odešel jsem někam, kde jsem byl sám a tam jsem si to řekl nahlas. A taky jsem měl bezbřehou víru v šestý pokus. Teď jako fanoušek si v důležitých zápasech raději nesedám.

Využijí důvěrných známostí v našem oddíle (však jsme skoro jedna rodina pozn.aut.) a zeptám se několika našich hráčů, jak to s rituály vedou oni. No když se někdo z čtenářů zapojí do komentářů, tak tady máme nejčtenější článek na webu. Jste pro?

 

Jassánek:

Rituál, který jsem měl za svůj byl na pincu, jak řekl Elvis u mého bývalého sportu. Jednalo se o jistý druh uklidnění a nasátí atmosféry turnaje nebo mistráku, kde jsem pokaždé po převlečení vzal lepidlo, pálku, svůj váleček a elegantně jsem si přelepil potahy (potah = ta guma na prkně) dával jsme si vždycky pozor na to, aby to přelepení bylo přesné a nikde mi nepřelízal potah přes prkno, po týdnu jsem sice opět lepil znovu, ale muselo to být dokonalé! Přitom jsem měl vždycky čas se psychicky připravit, nasát atmosféru (toluen :-D) a stoupnout si ke stolu u kterého se vyhlašovalo mé jméno.
Bohužel co se týče volejbalu tak na sobě žádný rituál nepozoruji, snad jen to, že si ráno nasadím čočky, sednu do auta, pustím AC/DC a jedu přes pekelnej kopec jménem Hřebeč do Svitav. Možná, že právě toto je ten rituál, protože to asi nikdo z našeho týmu nedělá.

 

Petr Sezemský:

Ráno před zápasem si přivstanu a jdu se v klidu odlehčit. To je důležité pro pohodu na place i pro celkovou atmosféru v týmu i v okolí týmu. Snídám rychle stravitelnou stravu bohatou na sacharidy, většinou ovesné vločky. Dříve jsem si taky před zápasem poctivě oholil hlavu, teď už to dodržuju pouze v repre před klíčovými zápasy.

 

Burry:

Co se mě týče, tak bych pár zvyků před zápasem měl. Základem jsou pečlivě ostříhané nehty na rukách i na nohách, protože by mě dlouhé nehty příšerně rozčilovaly a nedokázal bych se soustředit. Důležitá je taky snídaně, nesmí tam chybět banán, kterej mi dodá dostatek energie. A poslední věc, na které si dám záležet, jsou čistý a pořádný ponožky.
Nic víc mě nenapadá, snad krom toho, večer před zápasem …

 

Onďas:

Vždy si musím dát pořádnou snídani
... to je tak jediný co dělám

 

Jarin:

turnajový rituál:

- navzdory hygieně se nemění vítězné tričko

všeobecně:
- převazuji si tkaničky při nástupu na plac
- pak již jen běžné a nezajímavé praktiky typu:

několik amuletů pro štěstí (dohromady asi 1,5kg),

občas woodoo, plivnout si pro štěstí na záda (platí jen pro zápasy na antuce, v hale na to není dostatečně silný vítr) a mnoho dalších

 

Bubu:

Moc jich nemám, ale nějakej přeci jenom vylovím:-)

před zápasem si beru čočky
stejná posloupnost protahovacích cvičeních
před podáním si vždycky otřu boty   

 

Pipin:

- při dopoledních zápasech musím vstat drive, abych nebyl ospalý na začátku zápasu. Také se snažím nasnídat, i přesto že nejsem zvyklý snídat a dělá mi problémy do sebe ráno něco nacpat.

- při zápase se musím před podáním pořádně uklidnit. Plácám s balónem o zem a hluboce dýchám... Nadhoz je nejdůležitější.

 

      Kamila:

Já mám jediný rituál a nevím jestli je to rituál nebo spíš zlozvyk, protože když na to někdo přijde, tak to nechápe a směje se. Nešlapu na hranatý kanály :-) (přináší to smůlu). Když náhodou šlápnu, tak rychle hledám nějakej kulatej, abych to znegovala :-)). To je asi vše. Volejbalový rituál žádný nemám. Snad jeden malý ale nevím, jestli to spíš není trapný. Tuhle sezónu jsme s holkama v Letovicích přišly na to, že když jsme na saku udělaly všechny ,,HU´´ (citoslovce), tak jsme vyhrály nebo aspoň obrátily zápas v náš prospěch. Pointa toho je spíš uvolnění atmosféry a oproštění se od nervozity. Takže když víme, že zápas je v ..., tak na saku při našem podání děláme HU.

Teď mě napadl další. Taťka mi radil, že si před zkouškou mám vytáhnou třetí otázku od začátku nebo třetí od konce. Občas na to zapomínám, ale vždycky když si takhle táhnu a nezapomenu, zkoušku udělám :-)).

 

Katka:

ohledně rituálů tě moc nepotěším. Téměř žádné rituály nemám ani co se sportovní či osobní sféry týče, natož zajímavé.

Jedině, když je vypjatá chvíle (vyrovnaná koncovka a jdu na servis nebo vím, že budu smečovat a musím to položit), tak se zhluboka před výměnou nadechnu a vnitřně se povzbudím, že to prostě dám. Nebo když je těžký servis a dostanu eso nebo přímý bod, před dalším příjmem (nebo i další kolo) si pro sebe říkám "tak pojď, dej to na mě".

Dřív jsem si zakládala před zápasem nad tím, že musím mít vždy stejné věci -

gumičku, sponky i tašku na ručník...ale toho jsem se už naštěstí zbavila;)

 

Toť bohužel asi tak vše, ještě zkusím poprosit Lukyna, aby na sebe když tak

něco práskl :) (zde Katka mluví o Lukáši Kotasovi - hráči NBL za USK Slavia Praha)

 

      Pavlína:

Nevěřím moc v nějaké rituály nebo talismany. Ale přeci jen, když vycházím ze dveří bytu a čeká mě něco důležitého (a náhodou si na to vzpomenu), vykročím pravou nohou. Když nás čeká důležitý zápas, vykročím pravou na palubovku. Talisman jako družstvo máme, nevím, kde se vzal, ale sedává na židli v hale, takový slon s červenou čepičkou. Mně teda moc štěstí nepřináší vzhledem k mým zraněním, ale dávám mu ještě šanci..

Obecně spíše uvažuju pozitivně. To je můj rituál. Pokud se má něco dít, nemůžu si dopředu říkat, to nedopadne dobře, pochybovat o úspěchu. Ukázkově to jde vidět i na volejbale, jakmile se vloudí špetka pochybností, jestli ten servis dám nebo ne, je z toho buď plácnutí do míče s výsledkem odevzdání míče soupeři zadarmo nebo přímo zkažené podání. Platí to i v běžném životě (třeba při zkouškách - jakmile si řeknete tuhle otázku nechci, šup je tam! Pokud si budete věřit a řeknete si, vytáhnu si dobrou otázku, která mi sedne, bude to jistě lepší), ale musí se tomu věřit a ty pochybnosti z hlavy vymést. 

     

      Renata:

      Já si beru k modrému dresu ponožky s modrým proužkem a k oranžovému ponožky s červeným proužkem. A v pátek odpoledne běhám po baráku a hledám právě a jenom ty ponožky. Pokud nejsou vypraný, tak musím růčo fůčo, abych je prostě měla. Jinak jsem nesvá. Jen nevím, až se mi proděraví ....
Od doby co nahrávám si chodím jako první zasmečovat při rozsmečovávání a nahrává mi většinou Olioli. 
Při pozdravu soupeřům si stoupám za Olioli - to se nám potom nejlíp hraje.
Samozřejmě rozehra před zápasem, poskoky na blok, je to trošku jiné rozcvičení než na tréninku a musí to být přesně stejně.  

 

      Terezka: 

   Můj nejčastější rituál je líbaní. Posiluje to u mě sebevědomí takže si musím dát se svojí holkou pusu maximálně den předem. Když však holku nemám, je to problém, protože to jsou mé výkony slabší.

     Pallouš:

  Moje rituály, no moc jich není. Jeden je, že když jdu na podání, tak si vždycky
 musím 3x bouchnout míčem o zem. Jak to nedodržím, na 99% to zkazím. A druhý je, že si napřed obuju pravou, a pak levou botu na hraní. U normální obuvy to dělám jak kdy.

        

       Zoiky:

         Můj rituál je ten že stoprocentně ten že musím jít den předem ven a jít do hypky
si něco koupit......potom je být dlouho na počítači až někdy do rána a druhý den
se musim nasnídat vypít něco a vyžehlit si vlasy a taky se dobře oblíct.;-)

     

Dobře vy

Gratuluji Martinovi (Terezka) a Zoikimu - posunuli jste sportovní vědu o veliký krok kupředu.

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll