Akce a činnost

Ahoj ahoj, jako první bychom se Vám všem, drazí čtenáři, rádi omluvili, že ani v sobotu, ani v neděli, nevyšel žádný článek zpravující o dění na soustředění mužské části našeho volejbalového oddílu v krásné vesnici zvané Hošťálková, ležící v kraji Zlínském. Důvodem této velmi netradiční zpravodajské pauzy byl počáteční nepříjemný souběh okolností na úvod soustředění. Vlastně můžeme být rádi, že víme, kde máme boty.

      Středa byla volejbalově „skoro“ normální. Dopoledne jedno družstvo v tělocvičně, dvě na hřištích, odpoledne jsme využili i hřiště s umělkou. Na plážáku jsme se střídali s domácími, všechno v klidu a v pohodě. Jsme tady pomalu týden a únava roste, některá děvčata objevila svaly, o jejichž existenci neměly dosud potuchy.

Již po osmnácté vyrážíme směr vrchy hostýnské. Tradičně lámeme několik historických rekordů. 40 sportovců od přípravky po juniory. Celkem 8 trenérů, 6 asistentů, 4 kuchaři, zdravotník, bodyguard, 6 trpaslíků a zatím neurčený počet domestiků. To je naše sestava. Začínáme v sobotu odpoledne a zostra.

   Zpráva z pondělního večera, že v úterý půjdeme na výlet (a dokonce převážně po svých!!!), se s nadšením nesetkala, dokonce bych řekla, že to některé vyděsilo. Starším žákyním naplánovala Ivetka celodenní trasu na Hostýn, mladším odpolední piditúru na Troják. Počasí nám přálo a před desátou jsme starším žákyním zamávaly.

       V pondělí byla dopoledne zamračená obloha, rozhodně to nevypadalo, že bychom se mohli jít během dne koupat. Trénovalo se nám náramně, nikomu nesvítilo do očí, nebylo vedro, nefoukal vítr, … nebyl prostě důvod se na hřištích ulívat. Konečně jsme se dostali ke klíčům od tělocvičny – pan školník Pavlica se vrátil z dovolené.

         Pátek jsme ve všech třech skupinách věnovali „seznamování“ s volejbalem. Víte, co udělá jeden jediný prázdninový měsíc bez volejbalu? Nevíte. Takže všechno od začátku, samozřejmě zrychleně.

Ve čtvrtek 10. srpna odpoledne nebylo na parkovišti za VZP k hnutí. Plno děvčat, obrovské kufry, zásoby jídla, bedny pomůcek a samozřejmě rodiče (přece nám musel někdo zamávat, ne?). Nebyla jsem si jistá, jestli se do jednoho malého a jednoho ještě menšího autobusu nacpeme, ale jistil to přívěsný vozík. Chvílemi to vypadalo, že bude muset malý autobus postrkovat před sebou ten větší, ale zachránil to před Přerovem kombajn – jel totiž stejným směrem. Provoz obrovský, předjíždět si netroufli ani silničtí piráti, takže turistickým tempem, pěkně všichni ve štrůdlu za sebou, jsme si to funěli za ním. Trvalo hodně dlouho, než se řidič kombajnu uvolil pustit celou kolonu před sebe.

Rok se s rokem sešel a poslední červencový víkend byl opět věnován turnaji MIXŮ. Sobotní den plný volejbalu doprovodilo také krásné slunečné počasí. Místy až tropická vedra sužovala nejednoho hráče, ale naštěstí všichni turnaj ve zdraví zvládli.