Třetí kolo Ústeckého poháru aneb "Zasněžená romance"

Třetí kolo Ústeckého poháru pro ročníky 1995 a mladší proběhlo, no nebudete věřit, ale v kdo tipuje v Ústí nad Orlicí, tak se nemýlí. Rezervovaný vlak pro nás přijel na čas a kdo chtěl sedět sám v kupé, tak klidně mohl. Doufám, že to naše Ďábly s Hawks příště nenapadne, protože to bych je asi tahal z vagónů někde v Pardubkách.

Ve Svitavách lilo jako pod okapem a meteorologové se zase trochu felili. No nemohu je vlastně hanit. Napsali: předpověď je na 50%, což pro mne zanamená, že buď bude sluníčko nebo bude lejt! Od České Třebové, kde jsme přestupovali začalo krásně sněžit. A v Ústí už to k radosti šoférů drželo i na silnici ve vrstvě 10-ti centimetrů.

Sestavy se trošku pomíchaly skrze lyžařský výcvik a chřipkovou epidemii. Ta druhá je věc pro volejbalistu dosti potřebná: 1)jedinec nadělá několik desítek krátkých sprintů bez jakéhokoliv odmlouvání trenérovi, neboť hrozí tzv. "bláto na hřišti", 2)zhubne nepotřebné kilogramy a rodina si značně finančně odpočine, protože hořký čaj a suchý rohlík přeci jen nestojí jako hambáč u mekáče, kola do půllitru, křupky zaručeně českýho receptu a do kina se chápete jít fakt nedá (pro pomalejší: WC je daleko, neodpovídá krátkým sprintům a couráni se z prostředka řady co 5 minut spoludiváky taky nebaví), 3)nemusí se doma tolik topit kamnech a ledová polívka, stojíc přes noc za oknem, se dá celkem obstojně ohřát na pacientových zádech

Pro upřesnění nastal malý nedostatek s druhým koučem, protože Petr hrál ve Chvaleticích a přislíbivší Lišák zatoužil po "krátkých sprintech" a polévce na zádech! Elvis vše řešil operativně. Delegoval. Zavolal kamarádovi a výbornému organizátorovi Lubošovi Janebovi, zda by mohl přijet pro jedno družstvo k nádraží a vzít je do tělocvičny autem. Pomohl a odvezl nejméně zkušené družstvo na druhou skupinu. Má u mě dík a na jaře ve Svitavách na kurtech dostane tu největší klobásu z udírny. Tu hned velikostně stejnou dostane druhý Luboš pan Vašina, jenž nám kluky dovezl nazpět.

I na místě chyběla nějaká družstva schvácená morovými ranami a proto některé oddíly nestavěly svoje béčka. O to rychleji se hrálo. Znovu byl vidět pokrok v udržení míče ve hře a  zákrocích, které kluci předvádějí na obou stranách sítě. Nejlépe ze všech vyšlo svitavské áčko. Bez ztráty kytičky vyhrálo jako minule celý turnaj. Finále hrálo s naším béčkem a na vedlejším hřišti si zasoupeřili naši céčkaři s Ústím "A". Sice prohráli, ale trápili soupeře jak mohli. Prohráli o dva body. V pohodě se stihlo odměnění vítězných týmů a bylo vyhlášeno pořadí.

Příště (na 95% 15.3.) se koná poslední kolo. Na ně musíme dovézt putovní pohár a předat je vítězi soutěže. Byla by legrace, kdyby jej předával jako nejlepší hráč a kapitán v poháru Terezka sám sobě a svému družstvu. Nic není rozhodnuto a přišlo mně, že bojovnost béčka je opravdu veliká. Necháme se překvapit, co na sebe trojice vymyslí.

Zpátky cesta sněhem byla plná koulování a obešla se tentokráte bez slz. Jenom někteří nejmenovaní uličníci dostali v Třebové při přestupu na peróně od korpulentní paní výpravčí za vyučenou za trefování informačních vývěsek. No a veselá příhoda na konec. Vlak odstavený v Třebové a nejdeoucí dál byl pečlivě prohlédnutý výpravčím, co nám štípal společnou jízdenku. Ten objevil zapomenutý batoh. Náš rychlý nahravač Mirek zjistil, že jako jediný na zádech nic nemá, i když se točí dokola jako pes za svým ocasem. Rychlost se mu hodila, protože vlak na Svitavy už přijížděl. Proběhl podchodem, vyzvednul svůj bágl a byl zpět co by dup. Na konec tréninku se má vyklusávat a ne sprintovat, ale pro jednou mu to bylo prominuto, aby ho doma nezabili. Jen Elvis si jej celou cestu nazpět dobíral: "Dej si ten ruksak nahoru, ať tady nepřekáží!" Ne né! Držel se ho jako h.v.o košile a tvářil se jako kdyby vyhrál ve Sportce! A doma nás čekala ZASNĚŽENÁ ROMANCE!